Za rok se může udát spousta věcí. Jsou hezké chvilky, méně hezké, někdy i ošklivé, mohou být starosti, problémy, někdy se radujeme, někdy pláčeme, také se rozčilujeme, jsme smutní nebo naopak veselí...

Jak jsem se vlastně k Vám dostala? 24.8.2009 jsem odvezla všechny na místní rybníky. Já neměla náladu. Po návratu jsem seděla s hlavou opřenou v kuchyni u stolu. Proč? Srazilo auto mou kočičku - mého mazlíčka. Po chvilce mi utkvěl zrak na notebook, který ležel na stole. Otevřela jsem ho. Začala jsem zjišťovat možnosti "tohoto přístroje" a internetu. Vše bylo pro mě cizí. Taková byla cesta, která mě zavedla až k Vám.

Začínala jsem na chatu. Poznala jsem prima lidičky. A kdyby člověk nepotřeboval spát, pracovat a nebyly jiné povinnosti, trávila bych snad zde všechen čas. Začínala jsem zapomínat na starosti, trápení, bolesti. Na těchto stránkách jsem už zůstala. Listovala jsem a zjistila, že si můžu založit svůj virtuální deníček. Zkusila jsem - a ono to vyšlo. A tak 4.9.2009 vznikl můj první zápisek v deníčku. A já začala poznávat další a další prima lidičky. Dnes si snad mohu troufnout říci že kamarádky.

A jaký byl můj celý rok? Nebudu popisovat co všechno se za rok událo. To by asi bylo na román. Koneckonců měly jste možnost mě poznat z deníčku - moje trápení, starosti, radosti...Bohužel trápení a starosti převyšovaly nad radostmi. A já, i když mi někdy nebylo opravdu dobře, vždy jsem se snažila Vás podporovat, dodávat optimismus, dodávat sílu. I když bych tu sílu sama potřebovala.

A dnes? Nějak se to na mě sype ze všech stran, všechno na mě padá. Ponořuji se do depresí, v očích mám slzy.

---Můj zdravotní stav se horší. Vzpomínám na jaro, kdy my s dcerkou procházely okolí. Chodila jsem sice o berlích, ale chodila. Doma jsem berle dokonce odkládala. Dnes mám problém dojít 100 m na zastávku autobusu. Za tu cestu dvakrát odpočívám. A to musím mít doprovod. A doma berle opět stojí vedle mě. Že se můj zravotní stav bude zhoršovat jsem věděla. Byla jsem na to připravena. Ale myslela jsem, že to trošičku bude později. Mám jít na vyšetření do motolské nemocnice. To mi také radost nedělá - tak daleko od domova, od rodiny.

---Mou nemocenskou jsme se navíc dostali do finančních potíží. Můj plat chybí.

---Stále vyřizuji úvěr na rekonstrukci domu.

---Manžel je doma málo, zatepluje část chaty. Je nervózní, podrážděný, někdy protivný.

---Michalka nastupuje 30.8. do práce v horské vesničce. Domů bude jezdit jen ve dnech delšího volna.

---Verunka se opět odstěhovala ke kamarádce. Na jak dlouho nevím. Záleží na tom jak budou spolu umět všichni žít a zda se poučili z chyb.

---O těchto prázdninách se "roztrhl pytel" s návštěvami. Byl u nás na pár dnů můj bratr, několikrát moje maminka a na týden ma nželova teta - prima žena.

---Mám kolem sebe spoustu lidí, ale ve skutečnosti jsem sama.

No vidíte, já se rozepsala a možná je mi i lépe - nevím. A já Vám za celý ten rok za všechno děkuji. Za to, že jste byly se mnou když mi nebylo zrovna nejlíp, když jsem měla starosti, ale také jsem se mohla s Vámi podělit i o ty malé radosti...

DĚKUJI. MVR.