---Tímto zápiskem v deníčku bych chtěla vyjádřit své pocity, snad se mi to alespoň trošičku povede.

---Do Prahy na vyšetření mě doprovázela moje maminka a dcera. Využily jsme toho a pochodily po Praze. Navštívily jsme Václavské náměstí, Karlův most, Staroměstské náměstí, Kampu...

---Chtěla bych poděkovat Jitušce (cachalotly) i její rodině, kteří mi poskytli ubytování. Protože místo pondělního nástupu do nemocnice jsem měla nastoupit až v úterý. Proč? Nevím. Bylo mi s nima moc dobře. Popovídali jsme si. Jsou všichni moc příjemní, milí, ochotní.

---Vyšetření v pražské motolské nemocnici proběhlo v pohodě. Sice jsem byla dost unavená, protože vyšetření probíhala od ranních hodin až do odpoledních, ale dalo se to vydržet. Diagnoza je zatím neúplná, čeká mě ještě vyšetření na neurologii. Zda bude probíhat v našem kraji, nebo opět v nemocnici Motol, zatím nevím.

---Na závěr ještě před odjezdem domů jsme se domluvily s Ivankou, že se sejdeme, když jsme od sebe takový kousek. Slovo dalo slovo a já jsem navštívila malebné městečko Čáslav.

---Já měla ze všeho strach, nepříjemné pocity, ba i deprese a nakonec jsem spojila nepříjemné s příjemným.

---Já prožívala pocity štěstí, radost, pohodu (to se snad ani nedá popsat). Bylo mi opravdu tak dobře jak už dlouho ne.

---Já se svým zdravotním stavem měla strach cestovat a najednou vidím, že to jde. Samozřejmě hůř se cestuje než zdravému člověku, ale jde to.

---Tímto bych chtěla také říci, nebraňte se setkání s virtuálními přáteli, opravdu zažijete něco neuvěřitelného, neskutečného.

---Poděkování samozřejmě patří i Vám ostatním, které sice neznám osobně, ale vím o Vás hodně z Vašich deníčků. Byly jste se mnou ve zlém i dobrém, trávily jste se mnou veškerý volný čas i čas strávený na lůžku, když jsem měla radost mohla jsem se s Vámi podělit, když mi bylo smutno opět jste to byly Vy komu jsem to řekla, když jsem měla trápení staly jste se mou "vrbou"...a za to Vám patří velké DÍK.

---MVR.