Tento příběh jsem vkládala na jiné volně dostupné webové stránky, kde se dají psát příběhy, nechtěla jsem tady. Manžel říkal:"Proč ne? Máš tady kamarádky." Dnes jsem se rozhodla. Opravdu, proč ne?

Tento příběh je o jedné obyčejné rodině, kterých je v republice tisíce.

V roce 1984 jsme stvrdili svou lásku sňatkem, narodily se nám postupně dvě dcery. Žili jsme na okraji jednoho velkoměsta. Byli jsme šťastní, spokojení. Žili jsme obyčejným životem, vychovávali děti, jezdili na rekreace, podnikali výlety, také jsme trávili čas na chatě v horách. Bylo nám spolu dobře.

Čas běžel, děti rostly, s léty přibývaly i starostí.

Jakmile přišel čas dospívání našich dětí naše idylka o krásném žití se rozplývala "pára nad hrncem". Najednou jsme zjistili, že těmto problémům, starostem neumíme čelit. Zatím jsme je neměli. Doposud bezproblémové děti začaly dělat potíže:kouření, malé krádeže(samozřejmě u rodičů), problémy ve škole, zhoršení prospěchu ve škole, odmlouvání, nevhodní kamarádi....

Šel čas, dcerky ukončily základní školu a my se začali potýkat s finančními problémy. Opět přišly starosti. Jedna půjčka střídala druhou.

Nevěděli jsme kudy kam.

Po vzájemné domluvě jsme se rozhodli, že prodáme útulný třípokojový byt 1 kategorie, abychom vyrovnali veškeré dluhy a koupíme rodinný domek na hypotéku, kde začneme žít znova od začátku.

Tak se také stalo.

Vše ale bylo úplně jinak než jsme si naplánovali. Byt byl prodán, my měli vyplacené veškeré stávající úvěry, měli jsme rezervovaný rodinný domek a čekali na vyřízení hypotéky. Jenže než byla hypotéka vyřízena, majitel realitní kanceláře dům prodal. My se s celou rodinou ocitli na chatě, která ani nebyla naše. Nebylo to lehké období-žít na chatě, dřevěnici, určena k letnímu obývání, bez prostředků, topit....Místo toho, aby nás tato životní situace spojila tak tomu bylo právě naopak, proto jsme hledali po veškerých inzercích rodinný domek a věřili, že opět nastanou šťastné chvíle, že to nejhorší snad už máme za sebou.

Po roce a půl, kdy jsme stále trávili čas na chatě jsme objevili rodinný domek v malebné vesničce v podhůří. Moc se nám líbil a líbilo se nám i prostředí ve kterém se nacházel.

A nastal koloběh. Začali jsme dělat všechno pro to, abychom už mohli normálně žít, být spokojení, šťastní, zařizovat si pomalu nové hnízdečko.

Bohužel osud tomu opět nepřál.

Jelikož to byla koupě domu s převzetím hypotéky, museli jsme souhlasit se všemi podmínkami, které nám nabízeli. Hypotéka byla na velmi krátkou dobu splatnosti, navýšení ani prodloužení hypotéky o které jsme žádali nám nevyhověli, majitel rodinného domu žádal navíc 280000 Kč, což banka vyřešila spotřebitelským úvěrem místo navýšením hypotéky o kterou jsme žádali. Na hypotéce vázl dluh, který jsme také museli zaplatit. Stejný problém byl i s elektřinou, zaplacení zálohy na dům u realitní kanceláře jsme taktéž vyřešili půjčkou. Tato situace byla pro nás kritická. Nejhorší na tom je to, že my si to uvědomovali, ale potřebovali jsme bydlet.

Pravděpodobně jsme udělali chybu, možná byli naivní, možná i hloupí, ale věřili jsme, že za výhodných podmínek najdeme nějakou společnost, která nám stávající hypotéku přeúvěruje, vše zahrne do jednoho, na rozumnou dobu splatnosti, aby to vyhovovalo našim možnostem.

Začal shon, pročítání inzerátů, kontaktování různých společností, bank, realitních kanceláří....

Čas plynul a výsledek stále nikde. Jedna společnost střídala druhou. Celou dobu jsme se setkávali s lidmi, kteří slibovali, nabízeli, vybírali poplatky.....My honili, dodávali různé dokumenty, nechávali provádět odhady nemovitosti. Dostávali se do stále větších a větších finančních potíží(doprava, telefon, poplatky.....)

My si ale stále říkali:" Vždyť to přece není možné. I na nás se musí usmát štěstí. Musí přece existovat někdo, nějaká společnost, která nám pomůže vzniklou situaci vyřešit." Stále jsme věřili.

Dnes je tomu už 6 let co bydlíme v domku v malé podhorské vesničce, kde to máme moc rádi, ale nejsme šťastní. Nevím zda jsme smolaři nebo zda se k nám život obrací zády nebo nám osud nepřeje. Prostě nevím. Vždyť my se tak snažíme. Chceme vzniklou situaci změnit, chceme žít jako obyčejní lidé, chceme dělat věci, které máme rádi, jezdit na výlety, podnikat procházky do okolí, vylepšovat náš domeček....Prostě jedním slovem být ŠŤASTNÍ.

Touto cestou bych chtěla poprosit ty, kteří si náš životní příběh přečtou jestli by nám mohli sdělit zda se ocitli v podobné situaci, zda zažili něco podobného, jak vzniklou situaci řešili a zda vyřešili. Budeme rádi za každé slůvko, za radu, pomoc.....

Vás všechny zdravím, stále na Vás myslím, je mi i smutno. Můj zdravotní stav se mírně zhoršuje, onemocnění začíná postihovat i druhou nohu. Chodím o francouzských holích.....ale zatím chodím. Rodina je v pohodě. Tak a teď už o mě víte snad úplně všechno. Mějte se moc krásně, buďte šťastní. MVR.