Ani jsem nevěděla jak mám nazvat tenhle zápisek v deníčku. Já vím, že už asi všichni spinkáte. Dnes jsem to protáhla trošičku déle než je mým zvykem. Všichni u nás doma jsou už ve svých postýlkách a když vedle mě ležel "noťasek", nedalo mi to napsat alespoň pár řádků. Jsem v pořádku (alespoň v rámci možností), jen je pro mě všechno v poslední době strašně těžké. Snad příjdou dny, kdy opět bude lépe (alespoň trošičku). Všechny Vás moc a moc zdravím, vzpomínám na Vás. Nikdy nezapomenu. Byli jste se mnou ve všech situacích mého života a na to se nezapomíná. Přeji Vám krásné dny plné sluníčka a nejen toho na obloze. A za všechno děkuji.