Ilustrační foto

To pronesla moje dcera,když jsem sundala ze dveří vánoční věneček.Když jsem ozdoby uložila do krabic.Schovala světýlka,stromeček a vyhodila barborku.A přitom uklízení mi bylo krásně nostalgicky.Vzpomínala jsem jak nám bylo hezky.Byly to kouzelné vánoce.Jěště týden před němi mi bylo pěkně mizerně.Fňukala jsem sama nad sebou,nedostatkem peněz,byla jsem otrávená a bolavá.Vážně jsem se bála,že to letos nebude ono.A potom přijel syn.Dcera ho nadšeně vítala a ze mě všechno spadlo.Bylo to úžasné-procházky,spousta dobrot,cesta k babičce.Strašně moc jsme se nasmáli.

A k tomu štěstí?Jsem šťastná.Měla jsem období,kdy jsem vyhledala pomoc.A paní psycholožka mi tenkrát řekla,že když začnu mluvit o svých dětech,že mi svítí oči.Mluvím o nich hodně.CHci,aby svítili oči.