Ilustrační foto

Moje dcera je častým pacientem pražských nemocnic.Už jsme ho mockrát potkaly.Rozdává tu nejlepší pilulku na všechny nemoci.Zabírá spolehlivě.Rozdává smích.

Pokaždý je jiný.Mají i svá legrační jména.Něco jako doktor Bolíto a sestřička Infůze.Ještě ho ani nezahlédnete a už víte,že se něco děje.Podivné napětí v chodbách.Nezvyklé zvuky z pokojů.A sestřičky nevybíhají ze sesterny!A potom Vám někdo koukne skrz okýnko ve dveřích do pokoje.Hned zmizí.CHvilku s Vámi hraje tu hru a potom rázně zaklepe na dveře.Pokoj zaplní 2-3 šílení nemocniční klauni.Něco jako když se utrhne lavina,psi se urvou ze řetězu.Jsou barevní,jsou hluční.Rozdávají pusy a srdíčka.Papírové a lepí je na Vás.Někteří hrají na podivné nástroje.Jiní pouštějí bubliny.Vyrábí zvířátka z balonků.A hlavně se smějí!A smějou se i děti.Slečny co si připadají dospělé.Mladíčci co nezvedají hlavu od noteboků.Smějí se sestřičky,lékaři i ta paní z kuchyňky.

Vždycky si domů vezeme opravdovský klaunský nos,zvířátko z balonku,spoustu srdíček a pusinek.Vždycky si domů vezeme úžasný zážitek.Něco co dostávájí jenom nemocné děti a jejich mámy.