Tohle měl být můj týden.Dobře-tak jen 5 dní a 4 noci.Ale jenom moje!Po pomalu 3 letech.Dcera měla dnes odjet na školu v přírodě.Roky jsem to razantně odmítala.Měla jsem pocit,že to nezvládnu.Dcera by to ustála,po mamince by rozhodně neplakala.Jen možná s tím usínáním by jim dala trochu zabrat.Po neustálém přemlouvání učitelek jsem to tedy zkusila.Na půl.Sice tam byla,ale odpoledne se vracela domů.Spala doma a já byla klidná.Jenže to pendlování sem a tam jí dávalo zabrat.Tak jsem do toho další rok šla.Konečně s pocitem,že nejsem macecha.Poprvé jsem si to moc neužívala.Dusila jsem se strachem,nemohla spát,když jsem neslyšela její dech.Ale další rok to bylo lepší a lepší.Pro mě to byl dosud nepoznaný svět.Mohla jsem se vyspat do sytosti.Mohla jsem jít kam jsem chtěla a kdy jsem chtěla.Později jsem si už cíleně vybírala aktivity které jsem chtěla podniknout.A teď to mělo být taky tak.Chtěla jsem jít do knihovny,do kina na Alenku v říši divů,k holičce,nabarvit si hlavu,spát 2 dny,zajet si do nákupního centra,ke kámošsce na vínko.Možná bych i ty okna umyla a trochu jarně uklidila.Jenže spravedlnost není.A ačkoliv i paní učitelky mi říkaly,že mi těch pár dnů opravdu přejí.Že si je zasloužím.Tak asi nezasloužím.Prostě nebude nic.Antibiotika,kašel,teploty.Konec,finíto,spadla klec.Dnes spala od čtvrtka konečně celou noc.Bez záchvatu kašle,stoupající teploty.Ten kašel byl vážně strašidelnej a já mám hrůzu ze zápalu plic.Tak-že jsem jí všecičko odpustila.Jsem na ní strááášně hodná.Hlídám,aby hodně pila,cpu ji vitamínama.A jsem ráda,že to nejhorší má za sebou.Jen občas se zasněně zastavím a vzpomenu si co bych mohla v tuto chvíly dělat.Je mi to líto.Moc.Jen jsem si potřebovala odpočinout.Nadechnout se,na chvilku si ulevit.Vůbec netuším kdy se mi taková příležitost zase naskytne.Vůbec netuším jak naberu sílu po té dlouhé ošklivé zimě.