Ilustrační foto

Už toho bylo na mě nějak moc.Týdenní boj s větrnými mlýny.Denní stížnosti jak ve škole dcera srááášně zlobí.Denní vysvětlování,že takhle to vážně nepůjde.A ten kdo zlobí ve škole NEMŮŽE hrát na počítači.Ani skaebort,ani auta,ani Vyber si mě.Už jsem byla napnutá jak kšandy.Podrážděná jak podebraná pata.Nervozní jak prvorodička.Musela jsem pryč!Musela jsem utéct.Sice jsem si tenhle útěk musela pořádně naplánovat a zorganizovat.A tak se syn proměnil v chůvu.Dcera byla nadšená,že jde máma pryč a ona bude doma sama s bráchou.Bude mi 14 dní vyprávět jak jí dal oběd,léky,pustil počítač.A tak jsem vyrazila.Proměnila jsem se v turistku a obdivovala architekturu.Potom jsem si dala do těla vybíháním lesních cestiček,kterým se jinak kvůli dceři vyhýbám.Na oběd jsem si koupila langoš a snědla si ho na lavičce.Pozorovala jsem lidi,poslouchala ptáky,slunila se.A potkala spoustu divných lidí.CHlapíka co na mě vybalil historku o ztracených dokladech ve vlaku.Přitom mi vytrvale zíral na batoh v očekávání kdy už konečně vytáhnu peněženku.Řekla jsem mu,že nemám peníze.A ze slušného až úlisného muže v nouzi se rázem stal pohrdající hulvát.Potom jsem narazila na ležící ženu v trávě.Nedalo mi to a šla s hrůzou ohledávat mrtvolu.Mrtvá nebyla.Jen silná kombinace slunce a alkoholu.Na záver jsem potkala synova kamaráda a ve snaze být komunikativní jsem byla jen trááá ... pná.Vrátila jsem se ráda.Dokonce dřív než bylo smluveno,ale se zmrzlinou.Zjistila jsem,že tam venku je to horší než u nás doma.Myslím,že další týden stížností na dceřino chování vydržím.S přehledem.Jsou na světě šílenější věci.

Se synem se takhle loučím vždycky.Tak dnes i pro Vás:,,Bacha na divný lidi !"