Poslední týdny komunikace se synem vázla.Pokud odpovídal na emaily byly odměřené.Do telefonu mi opakoval to své :,,To neřeš!"Snažila jsem se ho chápat.Spousta blížících se zkoušek,rozhodnutí budeli připuštěn ke státnicím,obavy co bude dál.Tak jsem vydržela být chvíly chápající matkou a přestala ho drtit dotazy.Jenže potom přišel můj svátek.A on se neozval.Dusila jsem slzy a v prvním rozhořčením jsem plánovala ignoraci jeho svátku.Oko za oko,zub za zub.Jenže stejně mi to nedalo a tak měl v den svého příjezdu v pokoji malý dárek.Dorazil.Spolkla jsem své výčitky s tím,že to nechám na později.,,Sedni si a zavři oči."Poručil mi.Srdce mi plesalo radostí-nezapoměl!!Vložil mi do ruky knihu.Byla to jeho bakalářská práce.S věnováním a poděkováním pro mě.Na podzim jsem zvaná na promoci.Můj syn má titul bakalář.Byl to ten nejkrásnější dárek co jsem kdy dostala.Pořád mám na krajíčku dojetím.Mám pocit,že prasknu pýchou.A báječně si ty pocity užívám!!!