Ilustrační foto

První prázdninový týden byl v očekávání kdy už se na účtu objeví nějaký peníz.Aby bylo na výlety,koupaliště,zmrzlinu.Statečně jsem dcerku vodila na procházky po okolí.A snažila se potlačit závist,že všichni kolem jsou celý den na plovárně.Celé město vylidněné.Než stihly peníze dorazit, k nám dorazila angína.Abych toho neměla málo,dcerka se podělila.Po absolvování návštěvy její lékařky a následném putování k mému obvodnímu jsem byla vděčná,že nikam nemusíme.Nemůžeme.Jenže!!!

Blížil se víkend.Dcera byla čím dál víc protivnější.Neustále zesilovala rádio a mě už hlava mohla prasknout.Bylo jí těžké zabavit.Tak jsem vytáhla zapomenutou logopedii.Dcera to má ráda,normálně neustále opakuje co slyší.Ale teď opakovala naprosté nesmysly.Po několika pokusech jsem zjistila příčinu.Ona mě neslyší!!!Na uši si vůbec neztěžovala.Jen se jí špatně polykalo a to jsem přisuzovala angíně.Ten víkend byl nekonečný.Poprvé jsem proklínala internet.Protože informace získané z něj mě děsily ještě víc.Najednou jsem měla dítě,které nezpívalo,nepovídalo.Bylo tu nezvyklé,strašidelné ticho.Nepoznala,že nehraje rádio.Když jsem jí něco chtěla říct mluvila jsem přímo do ucha.A když jsem před spaním jako zapnula kazetu na usínání a ona nevolala,že to nehraje-rozbrečela jsem se.Mohla jsem si dál říkat,že to není život ohrožující.Mohla jsem dál věřit,že to je jen zátka.Ale já přemýšlela o co všechno by dcera přišla kdyby to bylo trvalé.Jak by bylo všechno složité,jak by ji to posunulo zpátky-než by se našlo nějaké řešení.Do pondělí jsem byla dokonale rozložená a nevyspalá.Brzy ráno jsme se vydaly k ušnímu.Jsem nervozní jen z něho,s dcerou to neumí.Prohlédl ji,cosi ji měřil v uších a potvrdil,že neslyší.Potom mi řekl,že má vpáčené bubínky po rýmě.Balonkem s trubičkou jí foukl do nosu.A ona měla říkat ku-ku.Spolupracovala.Když to řekla poprvé a on foukl bylo slyšet hlasité lupnutí.Lekla se a strašně se rozesmála.Podruhé se už trošku bála.Ale vidina nového autíčka zabrala.

Už cestou domů jsem nemusela mluvit do ucha.Pyšně si nesla nové bílé autíčko.A když mi večer na balkoně hlásila,že právě projela mašinka rozplakala jsem se podruhé.

Tak dál sedíme schované doma.Zatemněno,zabedněno.Rádio neustále hraje-už mě zase bolí hlava.A neustále na mě volá,zpívá si a povídá.A já jsem ráda za to co mám!