Objevila jsem internet.Objevila jsem kouzlo fotografie.Nepamatuji se že bych něco v posledních letech tak strašně chtěla.Vždycky byly první děti,jejich potřeby,bydlení a s tím spojené závazky.Málo kdy bylo na víc.A když bylo pořizovali se věci které postupně v domácnosti odcházeli-vysavač,postele,hrnce.Ale já objevila internet.Ale já objevila blogy a nádherné fotografie.Blogy ze života dětí s podobným osudem jako je ten mé dcery.Taky jsem chtěla ukázat světu,že žijem,jak žijem.Taky jsem chtěla zachytit dceru v jejích radostech.Dokud tady je,dokud tady jsme.Abych se mohla ohlídnout a říct si bylo to krásné.Já vím,že to lze i bez blogu,foťáku.Ale já se do té představy doslova zamilovala.Strašně jsem se těšila a dlouho čekala.Než nastala ta chvíle a já ten určitý obnos měla.A potom jsem zase čekala.Už jsem byla tak blízko.Syn mi volal,že ještě né,zítra snad,pozítří snad.Vypadá to,že dnes přijede a bez foťáku.Sice mi peníze vrátí,ale já už si ho nekoupím.Mám možnost koupit gauč jemu do pokoje.Potřebuje ho.Je mi to tak strašně líto,protože vím,že podruhé to už dohromady nedám.

Přijel a já se snažila nebrečet,když mi potvrdil,že ho neveze-ještě mě utvrzoval v tom,že to tak pochopil,aby bylo na gauč.Asi půl hodiny mě v tom nechal koupat,než ho vytáhl.Dokonce je modrej,jak jsem si přála a on se mi smál,že určitě bude lítat a shánět do barvy.Jsem v sedmém nebi-fotím,fotím,fotím.Už nesním-já to žiju!!!Ps:ten gauč taky bude,kámoška mi počká s placením.