Ilustrační foto

Tááák děvčátka,

zdá se, že i na mě konečně sedlo. Včera sem velkolepě s pompou obhájila svoji zprávu....kolegyně mi skládaly poklonu a šéf jen dodal : Já věděl, že ve vás ten potenciál je....a proto ještě za týden budete prezentovat šéfovi pobočky!  :-O zůstala sem zírat, ale což zvládla sem tohle a snad zvládnu i další.

Našla sem v sobě dost odvahy a dělám se pro Dana nedostupnou....když má lady rozuhoďnožku tak ať mi dá pokoj. Už mi asi 4x psal ahoj, jak se máš...já většinou píši, že zrovna dělám nějakou koncepci a nebo když ví, že sem doma tak že čekám návštěvu a nemám čas tolik vykecávat.

Má smůlu. Svoji příležitost dostal a pokud se někdy potkáme...tak až tehdy až budu naprosto jistá, že mě nepřitahuje a necítím nic. Což mi zatím připadá, že se děje a nemohu pochopit jak sem kvůli němu mohla plakat?! Ale ještě je brzy něco říkat natvrdo...znám se, ale tuším že sem na dobré cestě!