Dnes jsou to právě dva roky, co jsem zachránil Petrovi život.

Souhra náhod je, jak v kolika věcech mi tu událost připomenulo neštěstí které potkalo Daru Rolins.

Bylo to takhle po deváté hodině večer, co jsem se vracel od klientky ze sousedního města domů. Silnice mezi městy se opravovala a průjez byl jednosměrný v jednom pruhu. V druhém protisměrném byly vybourané mostky i propustky a doprava byla vedena objížďkou. Nedaleko souběžně vedla cyklostezka. Protože se měla v rámci stavby silnice rozšiřovat, byly místo krajnic cca 1 m hluboké výkopy. No a na začátku tohoto úseku opilý Petr místo na cyklostezku zamířil po silnici pro auta. Jenže s těmi 3 promile v krvi to šněroval po celé šířce bezpečně sjízdného pruhu.

Takhle jsme jeli téměř krokem cca dva kilometry za sebou. Pak za jedním propustkem byly takové ty směrové tabule víc nařídko a tušil jsem, že v dalším cca půlkilometrovém úseku "past na mamuta nebude". Proto jsem přejel do "pruhu pro stavbu" a opatrně 30tkou předjížděl (co kdyby tam ta jáma přecijen byla). Když jsem cyklistu konečně předjel, musel jsem si udělat ještě kousek náskok, než zase byly směrové tabule řidší. Podle přísloví "beran je nebezpečný zpředu, kůň zezadu a opilec ze všech stran" jsem si stále jedním okem sledoval tu bloudivou střelu. Po návratu do správného pruhu jsem najednou zjistil, že objekt za mnou místo sinusovky nabral přímou do příkopa. Tedy aby to nebylo jednoduchý, když si uvědomil že má před sebou jámu, zaflekoval na obě brzdy a účinná přední jej katapultovala do salta. Sledujíc toto v zrcátku, hamstnul jsem na brzdu taky a odcouval 100 metrů zpátky a dalších 100 již s lékárničkou a trojůhelníkem doklusal pěšky.

Mezitím co jsem zjišťoval, jak ciklista dopadl přisvištělo další auto a hysterka co se jala telefonovat pro záchranku či policii mne bezostyšně označila za viníka nehody. Nedokázala určit ani kde jsme, ani co se stalo ... . Nejvíc mne dostala větou, když jsem dával Petra do stabilizované polohy a čistil ústa od zvratků "nesahejte na něj, třeba je zraněnej". Úžasná věta, když postiženému už začínají modrat rty,jak nedýchá. Prostě by se bez pomoci udusil jak Petr Muk. Naštěstí ještě v době, kdy jsem zjišťoval jestli má puls začal spontálně dýchat, tak jsem se začal věnovat tržné ráně na hlavě. Desinfekce jodem jej probrala. To už se obě ženy z toho druhého auta uklidnily, tak jsem jim zadal aby na něj mluvily a udržovaly ho při vědomí.

To už začaly přijíždět další auta a tak nezbývalo než je převést do toho druhého pruhu, který jsem měl již vyzkoušený, že je bezpečný. Po 14 minutách od nehody přijela záchranka a z druhé strany dopraváci. Pražandy stále trvali na tom, že jsem viník, tak si napsali jejich nacionále a telefony a nechali je spěchat k domovu. Pro mne začly dvě hodiny dokumentování dopravní nehody. To už byla tma tak všechno při baterkách. Na tom novým kole za 50 tisíc nebyl ani škrábaneček, protože jak Petr hodil to salto, dopadlo do měkkého, tedy na něj.  Tu ránu na hlavě by vůbec neměl, když by měl přilbu, protože čelem se trefil právě na kraj asfaltu. No ale manželčino autí nebylo nové; nejprve mělo naježděno 98 tis.km v německu, dalších 79 tis.km v Krkonoších a nakonec 21 tis.km s naší rodinkou. Krásná policistka mi na něm nafotila podrobně všech 27 škrábanců. pak jsme na místě kde jsem na to hamstnul našli brzdnou dráhu dlouhou 128 cm (prý rychlost kolem 25 km/h). vše se proměřilo a protože už se blížila půlnoc, a výjezdovka měla hlášenou další nehodu jinde. dohodli jsme se, že přijedu sepsat protokol později na služebnu.

Řeknu Vám, ošetření zranění byla maličkost proti tomu papírování potom. Jo a svědkyně z Prahy, ty sek podání svědectví nakonec nedostavily s tím, že prý to viděli příliš z dálky a nepamatují si ani barvu auta. Naopak já nyní vím, že nevrátit se těch 200 metrů zpátky by znamenalo, že bych neudělal vše co jsem mohl.

Těch 7 hodin co jsem tomu celkem musel věnovat ale za tuto životní zkušenost stálo. A příčina smrti motocyklisty v nehodě s DR = přílišná ztráta krve. Možná stačilo málo, aby všichni přítomní netelefonovali předtím, než se pokusí podat laickou první pomoc.