Moje milé,

ani nevíte, jakou velkou radost mi děláte, že vás zajímá mé vypravování o Africe :)!  Vracím se tak do doby, kdy byl synek ještě malý a mezi mnou a velkým méďou byla ještě celkem pohoda. Bylo to příjemné období mého života. To všechno si člověk uvědomí ale až zpětně, až když to pomine a voda odnese a čas vzpomínky zamlží. No a já jsem právě díky vám mé vzpomínky znovu osvěžila a mám pocit, jako bych tam byla včera a nad každou fotkou se mi vybavují další a další okamžiky, které byly už dávno zapadlé v zásuvce - zapomenuto.

Tuto fotku mám moc ráda.  Vznikla jako momentka. Byla to zastávka na výletě. Projížděli jsme nějakou zemědělskou osadou.  Byla tam taková chatrč a místní ženy nám ukazovaly, jak melou kukuřičnou mouku. Takové předvádění pro turisty nemám ráda. Nemám ráda, když si je fotí, jako atrakci v zoo a tak jsem se otočila a viděla jsem chlapečka asi jednoho synka některé z těch žen, jak tam sedí sám a kouká na svou hračku.  Když se na tu fotečku teď dívám, tak se mi svírá srdce. Vůbec těžko jsem snášela tu bídu dětí, ve které žijí.

Před závorou našeho hotelu se poflakovalo neustále pár dětí. Ale jedna holčička, ta mně očarovala. Mohlo jí být tak sedm. Chodívali jsme vždy odpoledne na procházku ke stánkům, které byly u prví brány za hotelem střežené vojáky. Museli jsme dát ale pozor, abychom nezatměli. Protože pak by to bylo nebezpečné. U stánků byly různé domorodé výrobky, ale i třeba nápoje, oblečení, místní ženy vám spletly vlasy do copánků, Masajové tam prodávali korálky, co vyrobily jejich ženy, ale proč jsme tam chodili my, to byl internet. V tom období, byly doma záplavy a Praha a Karlův most byl pod vodou. Je to moc těžké, když jste v takové dálce a vaše vlast trpí. Nebylo nám při pohledu na zprávy lehce.

Chci se vrátit k té holčice u brány. Říkala mi big mama a vždycky, když mě viděla, tak mě objímala. To víte, že než jsem odjela, tak jsem jí tam nechala skoro celý kufr oblečení a boty. Ještě snad rok se mi o ní zdávalo. Kdyby to šlo, tak jsem si jí dovezla domů jako dceru. Co asi dělá, má čokoládová panenka? Snad se má dobře, snad nemá HIV, moc bych jí přála, aby byla aspoň trochu šťastná!!!

Slůně