Cesta do hotelu byla poetická. Kochala jsem se krajinou, pohledem na vesnice, kterými jsme projížděli a strachy, které jsem měla, mě pomalu opouštěly. Na prostředí Keni jsem tak nějak přivykla. 

Ukázali nám i školu. Pokud to jen prý trochu jde, tak děti do školy chodí. Jsou státní, ty mám pocit, že se neplatí, jestli si dobře vzpomínám a soukromé. Co se mi moc líbilo, tak všechny děti měly uniformy. Myslím si, že by nebylo od věci, aby školní uniformy byly zavedeny i u nás. Vím, jak jsem si vytrpěla na gymplu, když syn byl v pubertě a měl vyhraněný názor na oblékání, tak neustále jsem chodila do ředitelny na kobereček k vůli oblékání. Né, jen k vůli tomu, samozřejmě, ale uniformy, obzvláště v pubertálním věku by u dětí vyřešily spoustu problémů!!!

Vraťme se do Afriky. Na jednom stromě, mě zaujal poutač na počítačovou školu. Posílám vám jeho fotku. :)

Přeji vám, moje milé, dobrou noc a sladké sny. Zítra se na vás budu zase moc těšit a ještě vám pošlu pár foteček. Takže dobrou, holčiny moje :),

vaše Slůně