Pátek byl vždy můj nejoblíbenější den v týdnu.

Když jsem chodila do školy, tak jsem ho měla nejraději proto, že následovala sobota a neděle doma a já měla klid a nemusela vstávat. Né, že bych ve škole měla nějaký problémy, to opravdu né! Já patřila vždy do skupiny šprtů :(. Na vysvědčení jsem měla snad jen jednu dvojku a do školy chodila vždy s precizně nachystanou aktovkou a ořezanýma pastelkami-fůůůůj, já byla hnusná.).

Když jsem chodila na střední, tak byla pátek také zamilovaným dnem. Mohlo se randit, flákat se po městě, prostě pohoděnka. I když můj prospěch, seznámením se s mým nynějším mužem se rapidně zhoršil a já měla, teď se holky držte na vysvědčení ve třeťáku dokonce dvě čtyřky. To byl doma šrumec, já jich schytala.....

Pak přišla práce. Nastoupila jsem do nemocnice do trojsměnného provozu a rázem mi bylo jedno, jestli je pondělí, středa anebo pátek. Byl to jiný život a já byla najednou dospělá. Cítila jsem se, že mi svět leží u nohou. Byla jsem poloviční než teď a stále jsem na něco čekala. Až muž se mi po dvou letech vrátí z vojny, až se vdám, až budu mít dítě, až.....

Až jsem se po mateřské vrátila do práce. Tentokrát už jen na ranní směny a pátek byl opět mým nejoblíbenějším dnem.

Pak přišla má nemoc a mým oblíbeným dnem byl každý, který jsem prožila trochu v pohodě a trochu bez bolestí. A takto prožívám nyní svůj život do teď. Každý večer si říkám, kdyby to bylo zítra takové jak dnes, tak by to ještě aspoň trochu šlo. Jenže podvědomě se strachuji, jak bude zítra? Jestli budu moci něco trochu doma udělat a jestli se mi bude aspoň trochu dobře chodit, abych mohla jít s chupajdou aspoň na chvilku ven. Dny mezi bolestí a děsnou únavou mě tak unavují, že pomalu ztrácím naději na lepší dny a čekám, co mi můj osud připraví. Někdy už nemám sílu na nic. Hlavně, když se blíží hodina léků proti bolesti, než zaberou, tak to stojí za prd.

Někdy si říkám, jestli takový život mě těší? Často si nejsem jistá kladnou odpovědí. Život nám chystá různé překážky a zkoušky. Pak si zase řeknu, že by mohlo být ještě hůř a že to vlastně ještě jde a dá se to vydržet. Vlastně jsem stále na světě ráda.

A zase počítám dny jako za mlada a těším se na pátek, že bude víkend a že třeba bude pěkný. Že uvařím něco dobrého, že pojedeme někam na výlet, že v telce bude nějaký pěkný film a já si zahřeji moje smutné srdíčko.

A dny plynou a plynou.

Přeji všem krásný víkend a mnoho pohody.

Vaše Slůně

Ps. Posílám dnešní fotky z okna. Venku to vypadalo, jako by měl být konec světa. Zataženo, vítr a najednou problesko sluníčko a začalo tak trochu čarovat a zase bylo na světě trochu líp. Bylo to prostě, jako život samotný. Slůně