Ilustrační foto

To si řekne každý, kdo vidí břídila v akci.

Jsem chaotik a tak běhám od práce do práce a nic pořádně. To samo o sobě je neštěstí, ale já do toho povětšinou zatahuji i Martina.

Takže ze zvelebování obýváku jsem ladně přešla, s bordelem za zády, do koupelny, kde jsem nechala v dešti otevřené okno.Měli jsme tam natažený kobereček, aby mě nezábly nožičky. To, že mokrý koberec smrdí jako mokrej pes, asi nemusím vypichovat. „ fuj to smrdí“ Martin se hned ohradil, že on dlaždice chtěl, kdyby se náhodou někdo ptal. Takže hop do Obi a jdou se lepit dlaždice.

Martin začal logicky od okna ke dveřím. Když byl asi v půlce, začala jsem koukat jako balík, že u dveří budou ty dlaždice nařezané a že já je chtěla právě u těch dveří celé.Protože když otevřu dveře, koukám se pod nohy a tam bude hnusná řezaná dlaždice a nebude mě zajímat že tamhle u okna pod topením je celá a hezká. „ To jako budu ustupovat k oknu a na zpátek jak?“ „ Co mě je do toho, třeba přes vanu.“ Ťukal si na čelo, tak jsem začala ty dlaždice tahat ven než zaschnou. Dokonce mu vymyslela geniální plán, že by si udělal takové elko a začal tedy u okna ale rovnou těmi řezanými. Chvilku jsem z trucu matlala maltu a do toho sázela dlaždice, ale no nevypadalo to. Takže jsem se naštvala sama na sebe a odešla od toho. Martin zase dlaždice vyndal a začal zase celými od okna. "Už je to hotový“ přišel se pochlubit tak jsem se šla podívat na tu hrůzu a  musím uznat, že se mu to povedlo.

Nechtěla jsem se nechat zahanbit a taky tak trochu natruc, jsem mu řekla, že když si hrál s dlaždicemi, že já si pověsím polici.Sebrala vrtačku a bez toho, abych věděla, co to tam je za vrták, jsem se snažila, v nepohodlné poloze napresovaná mezi sporákem a rukama nad hlavou, protože na ty dvě zavrčení si nebudu brát židli, vyvrtat díru.

Je mi jasné, že vám to došlo. I tenhle ementál zamaskoval a tak se můžu chlubit. Za neděli jsme zvládli koupelnu i poličky. A  teď mi můžete postavit ten pomník.