Omlouvám se, že jsem nereagovala na reakce pod minulým deníčkem.Hned jak ten pořad skončil šla jsem spát. Ráno jsem totiž vstávala na autobus a jela do KH. Byla jsem na ultrazvuku srdce. (echo)

No a vrátila jsem se před chvílí.

Když vidím, jak to dopadá, jde mi mráz po zádech. Nejstarší syn má hypotéku přes dva miliony. A taky voják z povolání. Každý měsíc platí splátky kolem 15 tisíc. Mladí mají jednoho syna. Chtěli by druhé-což o to, ale pak by to finančně neutáhli. Do práce musí chodit oba. Řeknete si prož se zadlužili. Ale syn má práci v Praze a bydlení a nájem v okolí Prahy je vysoký. To co by platili za nájem dají za hypotéku-teda dají o něco víc, ale ne o moc. Jediné co mě uklidňuje je, že syn je vysokoškolák-odborník přes počítače. A ti jsou ještě  pořád cenění. Tak kdyby přišel o práci, že by mohl najít práci třeba v bance, nebo jako správce počítačové sítě. Ale když je jedu navštívit vidím jak moc šetří.

Kdyš syn před rokem a půl promoval na inženýra (byl bakalář a studoval dál při práci)chtěli jsme mu něco dát a přemýšleli jsme co. Syn to vyřešil-prý kupte mi čtyři židle du kuchyně.

Je pravda, že takové starosti jsme my neměli. Splatit půjčku nebyl problém, práce byla a pracovat se muselo. A že dneska můžu jet kamkoli na západ a třeba i na druhý světadíl? No to je fajn jen kdyby na to bylo.

Jdu se na chvíli natáhnout-bolí mě hlava. Tak spolknu prášek a noťák na chvíli půjčím synovi 4.

Pá večer  Aťka