Teď jsem si přečetla článek Dám ji kytičku a vzpoměla jsem si na svého tatínkaTatínek byl chlap jako hora a jak to bývá zákeřná nemoc rakovina ledvin mě ho vzala.Nikdy jsem si nemyslela že dám kohokoli z rodiny do nějakého ústavu ale stalo se.Nevyčítám si to ale tatínek měl metastáze, mamince 80roků silná cukrovkářka já zdraví taky na prd a tak ho přijali v hospicu. Jezdili jsme za ním každý den jen ležel ale vnímal:24,7 jsme tam s maminkou byly a maminka mu říká"jestli pak víš že má Ivanka zítra narozeniny?"On se na mě usmál a smáčkl mě tou svou slaboučkou rukou ruku, ale stisk jsem cítila.Ráno 25,7 jsem měla telefon tatínek zemřel.Od té doby pro mě přestaly moje nerozeniny existovat do té doby kdy se 25:7 narodila před čtyřmy roky moje vnučka Simonka,Teď narozeniny slavíme spolu a tatínkovi a pradědečkovi zpíváme písničku.Něco v životě končí a něco začínáA tak to má být Jen mě to ten článek připoměl.Tak krásné dny všem.Ivča.