Včera večer jsem se rozhodla zůstat dnes doma. Správná volba. Ještěže jsem to udělala. Nízký tlak mě udržel v posteli neuvěřitelně dlouho. Hlava se mi motala tak, že jsem nemohla vstát ani dojít na záchod. Kromě toho, že jsem se pak dokopala k učení na zítřek se skoro nic nedělo. Pouze..osvědčilo se mi, jak moc mě můj přítel má rád a je na mě hodný. Přinesl mi jídlo a starostlivě se ptal, zda něco ještě nepotřebuju. Pak odešel za svojí prací a já se učila. Večer donesl film a na chvíli jsme relaxovali. Film s tak vysokým hodnocením, pro mě úroveň na bodu mrazu. Ale k odpočinku to stačilo a zasmáli jsme se. Snad bude zítřek opět krásný. Rýsuje se to nadějně: ve škole o hodinu méně, individuální trénink standardu, pak mám rande s miláčkem. Snad to půjde, snad večer nebudu zase žárlit až on pojede na svůj trénink. Snad... Doufám..Nevím jak se budu cítit v tu chvíli. Teď půjdu určitě spát a věřím, že se mi budou zdát sladké sny. Třeba o víkendu..říkám si: blíží se, blíží se :o)