Ještě přidám jednu příhodu....Jezdili jsme k babi s dědou každou zimi na zabíjačku...venku mráz...sešlo se celé příbuzenstvo a my haranti jsme celé dopoledne lítali venku, páč uvnitř bysme se akorát pletli....Pro tuto příležitost měla babča ve skříni schované dětské oblečení po bratrancích, kteří už byli pomalu v letech na ženění....a tak nás ustrojila do oteplováků a hubertusu snad z první republiky mě hlavu zabalila do šátku, s tím, že tady moc fouká, takže mi koukaly snad jen oči....No prostě vypadala jsem dle dědy jak němec zajatý v bitvě u Stalingradu zachumlaného do hadrů...Tuto iluzi ještě vzbuzoval fakt, že děda měl mlsnýho psa jmenem Puňťa a kdykoli jsem dostala něco dobrého na zub od babičky tak se ode mě nehnul....tudíž jsem chodila po zahradě s rukama nahoře jako když se vzdávám, aby mi po tom ten pes nechňapl a nesežral mi to. A to zřejmě dědu inspirovalo k pošťouchnutí babičky a povídá mi : Kočko, poslechni nemáš chuť na čokoládu?" no a já že jo a on:,, No to musíš za babičkou, a naučím tě jak si o tu čokoládu říct německy, jo?" ,,Koukej to je jednoduchý, půjdeš takhle s těma rukama nahoře do kuchyně za babi  a řekneš...Kameraden, schiesen sie nicht, ich bin ihr Genosse. No a babička ti čokoládu určitě dá... Tak jsem tam do té kuchyně k babičce nakráčela a za huronského smíchu všech přítomných...a pak jsem jen slyšela něco jako :,,Dědku, ty seš vůůůůl"