Ilustrační foto

Tak jsem tu zas....po delší době s nějakou kuriozní historkou. Ta se týká rodiny mého manžela. Tchýně s tchánem bydlí v malinkém městečku, ležícím těsně za sloupem, kdysi ohraničující území čechů a sudetských němců, kd je dodnes na sokolovně poznat místo, na kterém byl nakreslený velký hákový kříž. Dům, nevím už jakým způsoben se dostal do rukou tchýniných rodičů, ale to není důležité....ten dům obývali do odsunu sudečtí němci a je něco přes 120 let starý. Jediné co po bývalých obyvatelých zbylo, tedy co se našlo byla bible v němčině, obraz Hitlera a vlajka SS pod hromadou uhlí ve sklepě.

Stalo se to jednoho krásného letního dne. tchýnina maminka, babička mého muže se krátce po nastěhování do tohoto domu, rozhodla svého muže překvapit tím, že vymaluje v kuchyni, aby jako koukal... Tenkrát po válce si mohla nechat o primalexu jen zdát a tak si rozmíchala v kýbly vápno. No nakonec koukali oba, tedy babča nejdřív. Téměř hned jak namočila štětku do kbelíku a rozmáchla se s ní po stěně, tak rychle se vápno vcuclo do mítky a v tu ránu babča  zírala na dvaceticentimerový pruh černých hákenkrajců táhnoucí se kolem celé kuchyně, jak stuha na rakvi. Jsou tam pod primalexem dodnes a až přijde v budoucnu nějaké obdivovatel starých fresek....čeká něj. Takže se žádná lidová tvořivost nekonala a babča honem otevřela okna, aby to uschlo než děda přijde. Ale jako na potvoru to nechtělo schnout. No z plánu přivítat dědu v kráné nové kuchyní u stolu s vyšívaným ubrusem a napečenými čerstvými, voňavými buchtami sešlo, spíše by se tam v tu chvíli hodilo natáhnout na sebe drindl a řvát Gru"ss Gott nebo hajlovat, takže žádné buchty ani eintopf. Místo roztomilé růžolící hospodyňky našel děda pocákanou vzteklou babču a neuklizenou cimru připomínající hrobku nacistického pohlavára......