Tak máme za sebou letos po dlouhé době divokou vodu....No spíše vyrazili jsme s partou kamarádů sjet Vltavu. Žel bohu na vodě už jsem dlouho nebyla a časy se taky trochu změnily, neb v mé bývalé laminátové indiánce dneska rostou na zahradě mých rodičů kytičky...a tak nezbývalo než si půjčit tu ošklivou plastovou vydru, kterých jsou dneska plné půjčovny. Naše trasa začínala v sobotu v Horní Vltavici a sjeli jsme do Lenory, což byla v celku pohoda neb bylo málo vody. V Lenoře se situace s nedostatkem vody zdála být vážnější neb Soumarský most vykazoval pouze 51cm vody...což se blížilo kritické hranici 45cm, kdy se řeka zavíra a do rezervace nás nepustí. Rozbili jsme tedy tábor a začali s modlením, aby trochu zapršelo a pustili nás bez registrace.....Pánbů naše prosby vyslyšel a celou noc prochcalo. Jenže to bylo zase moc neb měřidlo na Soumaráku ukazovalo 120cm. Vzhledem k tomu, že tyto úseky nejsou regulované a léží v území rezervace tudíž se nikdo neobtěžuje odstraňovat spadané stromy a větve, takže není překvamením, že vám za meandrem leží přes řeku celý strom, což vzhledem k rychlosti průtoku je značně nebezpečné. No udělali jsme se všichni....ale to by nebyl problém, kdyby v řece nebyl takový proud , že nás bezprostředně po cvaknutí unáší ještě minimálně 300m o proudu, mlátí to s vámi o větve a modlite se, aby se před vámi v zátočině objevila tišina, kde se aspoň můžete vyškrábat na břeh. No jedna tam byla, tak jsme se vyškrábali na břeh...Za naší skupinkou čtyř vyder vyrážela za námi ještě skupinka šesti dalších vyder...a světe, div se všichni jsme se sešli na tom jednom místě...což bylo místo asi 2x 2metry mezi rákosím a podmáčeným lesem...Tak se talo, že na tomto plácku stálo asi dvanáct lidí a pět kánoí z celkového počtu deseti kánoí....Jednoho pána jsme lasem chytli uprostřed proudu a dotáhli k nám na břeh a vzápětí jsme se dozvěděli, že mu chybí manželka, kánoi, pádlo a boty....Pochytali jsme všechny kánoe, barely, pádla a lidi...a za půl hodiny co nás přešel šok jsme zjistili, že jsme komplet a vyrazili dál. Na tábořišti na Soumaráku je registrační místo, kde byla jedna zděšená starši paní, která nemohla věřit tomu, že nás na tento úsek vůbec pustili. Tak jsme na Soumaráku rozbili tábor a rozhodli se počkat, až voda trochu opadne a že zítra vyrazíme.Odpoledne už to vypadalo slibně neb tok klesl na 80 cm. Nevím jak moc se předchozího večera kdo modlil, ale bylo vidět, že se někdo modlil za déšť až moc....neb v deset hodin večer přišla bouřka. Lilo jak kdyby tu vodu na nás někdo lil kýblem, hromy, blesky..., takže chcalo od deseti do třech hodin do rána. Ve čtyři hodiny ráno se přihnala na kole paní z táborové recepce, že musíme všichni pryč, že řeka stoupá. No naštěstí jsme měli stany na kopečku, takže jsme byli v suchu, ale museli jsme zbalit a jít pryč neb na příjezdové cestě už bylo nad kotníky vody a řeka stále stoupala. Taky strom o který jsme si opřeli lodě tam ráno nebyl, ale lodě naštěstí ano. Nakonec bylo pod vodou celé tábořiště i s kioskem u kterého jsme seděli, do toho začaly houkat sirény...Šla jsem se podívat na most kolik je vody...a bylo přes 180cm....a na lodích bylo naprosto sebevražedné jet dál. Tak jsme se rozloučili s plánem sjet Mrtvý luh a nechali jsme se převést přes Lipno rovnou do Vyššího Brodu. Tady nebylo po kalamitě ani památky. Vltava volej, takže jsme většinu času akorát souložili, tedy soulodili..a popíjeli rum. Nikdo jsme se už do konce cesty necvakli ani nehodili břehuláka, takže pohoda, vody po kolena. Naše cesta byla akorát tak od hospody k hospodě, a říčním barům...Řeka byla plná akorát vožralých rafťáků, co se akorát válejí po gumě, hulákají košilaté písně...Jednoho vožralýho jsme málem i přejeli vydrou neb se motal uprostřed řeky. Dělala jsem si srandu, že to bude zítra v černé kronice, jak špatně osvětlený podnapilý řidič kánoe srazil otužilce plavajícího přes řeku a z místa nehody odpádloval...No podívali jsme se po Rožumberku, Zlaté koruně a Krumlově....a fičely domů....Dovolená se vyvedla...neb zážitky nemusejí být krásné, ale trvalé...