Asi si řeknete, že to jméno neumím správně napsat, ale je to jinak, prostě se mnou chodil do školy kluk a jeho přezdívka zněla Gébls

Jmenoval se Kája a byl to bratr mé kamarádky. Já jsem chodila do osmé třídy, on do devítky. Byl to trošku ošklivý hoch se silnými brýlemi, hubený, že by se mohl svlékat za bičem, nerad se učil jako ostAně my všichni, ale jinak to byl hodný a velice pracovitý chlapec a měl tatínka řezníka.

A tím to vlastně všechno začalo...

Do školy jsem to měla 10km a jezdila jsem starým autobusem RTO s vlekem a ráznou průvodčí paní Antošovou která nás vždy spolehlivě nacpala do vleku všechny, jako sardinky

a ještě nás všechny spolehlivě sprdla když jsme tropili neplechu.

Marcelka s Kájou nastupovali o vesnici dál než já a vždycky do vleku, ve vsi kde byla škola jsme se sešli a Kája mi vždycky vyměnil svačinu. Nevadilo mi to, pokud mi maminka nedala chleba s masem nebo sekanou. Odjakživa jsem byla kytka pořádně masožravá, ale maminka mi nemohla každý den dávat maso.
Kája ten ho ale míval tak často, že mu to už asi lezlo krkem a obdivoval svačiny od nás. Já však měla o Káji jitrničky, tlačenku, řízky...

Zkrátka a dobře Kája mě miloval. No dobře, ale co s tím, já jeho ne, ale svačiny ano. Žravost zvítězila a já jsem začala s Kájou "chodit".
No co, aspoń jsem se nenudila, když jsme měli polední hodinovou přestávku nebyla jsem sama chodili jsme do díry tak jsme říkali vesnici v které byla škola na jablečnou dřeń za kačku padesát a k Javorce jsme chodili na cigáro.
Ach co se mě maminka nahubovala dokonce mi i nasekala že čudím ale platné to nic nebylo.

Protože jsem ho ale opravdu nemilovala stalo se to, že jsem začala milého Káju trošku využívat.

Jednou jsem dostala od rodičů za úkol vytahat mrkev a petržel na našem poli. Jenže mě se moc nechtělo a ve škole jsem vymyslela plán jak splnit povinnost, ale nenadřít se u toho.

Nalákala jsem tedy Káju a protože to byl opravdu pracovitý chlapec, skočil doma na kolo a přijel za mnou z vedlejší vsi na pomoc. Všechnmu zeleninu vytahal a očistil, naložil na kortouč a dokonce mi to chtěl odvézt domů.
Jenže to jsem nechtěla já. Chtěla jsem nechat rodiče při tom, že jsem dobře pracovala a slíznout si sama smetánku.
Ale jak se Káji zbavit...?

Začala jsem Kájovi líčit, že se mnou nesmí jít, že tatínek je veliký pruďas a že by o něj přerazil uhelku a dobrosrdečný hoch mi ty bláboly uvěřil...
Jenže jsem si neuvědomila že je od nás ze dvorečka od pařeniště vidět na pole a že maminka se šla podívat jestli  pracuju a nebo dělám neplechu, poznala Káju a řekla to tatínkovi. Ten se šel podívat od pařeniště, viděl že kluk dělá a já komanduju, prohlásil počkej mámo až to mladej dodělá a já pak na něj jako zadupu to se nasmějeme jak bude upalovat.

Jak řekl, tak udělal. Když viděl že je zelenina naložená znenadání se objevil i s maminkou, než však spustil chystanou naoko bandurskou kluk se vyděsil přeskočil dvoumetrový plot zakončený ostnáčem, zahýbaly se kopřivy a byl v čudu.
I to kolo tam nechal.

V tu chvíli tatínek pusu otevřel, ale z leknutí.
Kája na svém úprku o vlásek minul nalíčená silná železa co tam děda nalíčil na škodnou...
Udělalo se mu až špatně a Kája už nikdy k nám na pole nesměl.

Skončil školní rok, oba jme šli do učení a jeho láska vyprchala sama od sebe.

A já, už nikdy jsem žádného chlapce takhle nevyužívala.