Byla rozvedená a odstěhovala se ke své kamarádce o 20km dál. Stále ale pracovala na stejném místě a do práce dojížděla firemním autobusem. Tak to šlo necelé tři roky a setkala se se svým bývalým spolužákem ze základky.
Chodili spolu necelý rok a chtěli spolu bydlet.
On jí řekl, že u něj ve vesnici je nad národním výborem volný byt, již několik let a jeho otec by to mohl zařídit, aby si ten byt mohli pronajmout. Ona zajásala a jeli za jeho otcem.
Byl to podmračený muž typu a podoby řezníka Krkovičky z večerníčku Jája a Pája. Řekl, že ona si má dojít k jedněm lidem do zde  nejmenované čtvrti vsi a požádat o klíč a podnájem vedle bývalé moštárny. Moštárny??? Oni mysleli že budou bydlet nad výborem. Ne, rozhodl rázně otec a bylo.
Ona si tedy došla k těm lidem, vše si vyjednala a hned druhý den tam začala pracovat.
Bylo třeba vymalovat, všechno natřít, upravit, byla to jedna místnost se síní a kůlnou, kadibudka byla na dvoře za domem a pro vodu si musela chodit do hospody nebo do JZD.
Nevadí, však starého pána snad časem obměkčí.
Pán byl sice už v penzi, ale byl fyzicky zdatný a pěstoval ve velkém zeleninu a prodával ji po trzích.Ona chodila pomáhat na pole i na trh, k tomu opustila práci v továrně a šla pracovat do místního kravína.
Tak žili další rok, když starý pán začal poukazovat na to, že si lidé povídají různé věci a tak by se měli vzít.
Dva měsíce  to poslouchali a pak se rozhodli pro svatbu.
Ona se upsala na několik let do kravína aby dostala náborový příspěvek 5000kčs a měli si zač koupit prstýnky. Na trhu dostala od starého pána 500kčs aby si koupila svatební šaty.
Koupila si růžové letní šaty s kolovou sukní a zbylo jí i na bílé páskové botičky a bílé vzorované punčocháče.
Starý pán zapůjčil škodu 120, vzali dva kamarády za svědky a dali se oddat.
Svatebním darem od starého pána dostala starý šicí stroj Lada, sice jí mrzelo že nemá entl, ale byl to dárek který si moc přála.
A dál žili vedle moštárny, on se chodil sprchovat k rodičům, ona do JZD. Praní prádla tam byl docela horor. Nanosila si do pračky vodu z hospody, vyprala, vylila vodu ven na kanál, naložila na kárku prádlo, půjčila si od babičky na váze vaničku a v JZD si vymáchala. Vrátila vaničku, naložila prádlo a jela ho domů vyždímat. Naložila prádlo a vezla ho ke svým rodičům do jiné vesnice pověsit.
Vše by nevadilo, jenže jak chodila na váhu pro obědy, nebo do místniho krámku na nákup, lidé se po ní tak nějak ohlíželi a uculovali se, ona si myslela, že to jsou jen drbavé babky a nevěnovala tomu pozornost.
Jenže mladý, se začal najednou čím dál později vracet domů z práce, přiopilý, vzteklý... Ač vydělával jako traktorista dost, stále neměl peníze. Ona se začala pídit co se děje, on ji odbyl. Jednou, když šla z hub, stavila se ve vedlejší vsi v hospodě na jedno pivo a tam se dozvěděla, že její muž hraje katry - pokra a o vellké peníze.

Zlobila se, vyčítala, prosila, palakala, nic platno. A jak mladému nešla karta, byl víc a víc agresivní.  Začal ji budit když přišel opilý domů a vylévat si na ní zlost, poléval ji přímo do postele vodou kterou tahala z hospody nebo z JZD a začal ji mlátit.
Jednou, když pletla na desítkách jehlicích svetr, ji neprávem urážel a jí se zatmělo před očima, vzala jehlici a píchla ho do hrudi.
Naštěstí, narazila na kost a nic mu neudělala,. jen propíchla kůži a trochu mu tekla krev. Pak vzala křeslo a židli, ustlala si tam, ani si nelehla vedle něho do postele a k ruce si vzala sekerku, se slovy jak na ni ještě sáhne že ho zabije.
Už na ni nikdy nesáhnul, bál se jí...

On sice nepřestal karbanit, ale když šel z karet spal raději v domě svých rodičů.
Jednou šla do obchodu a neměla dobrou náladu, a tetky si zase tak nějak špitaly a poculovaly se po ní. Ona se naštvala a veřejně se zeptala co proti ní mají, nic, ony že jen tak... Uhodila na ně zostra a babky jí vyklopili, že ten její se už skoro rok tahá s hospodskou, že to všichni ví a divili se že ona néé.
Ten den nevařila ani neuklízela a večer se sebrala a šla se přesvědčit. V domě kde hospodská bydlela se svítilo, domek byl od vesnice jakoby odstrčen a oni neměli zatažené závěsy. Stáli v sednici a vášnivě se líbali. Nepotřebovala vidět víc.
Ještě ten večer šla za starým pánem a řekla mu, že od jeho syna navždy odchází  a nezapomněla se toho starého lakoty zeptat, zda si smí vzít ten šicí stroj o kterém řekl ve svatební den to jsem koupil nevěstě. Starý pán svolil, přemlouval sice trochu aby se nad to povznesla, ale ona už nechtěla. Druhý den jí švagr odstěhoval věci k rodičům.

Ona šla do města kde pracovala, vyhledala kolegyni a pronajala si od ní její byt který neobývala.
Zavolala do JZD, že okamžitě končí, vyřídila papíry, s tím, že náborový příspěvek splatí po částech a začala pracovat zase ve své bývalé továrně.
Během týdne po odstěhování, jí přišel k rodičům dopis od starého pána a maminka jí ho četla do telefonu. Stálo tam:
Požaduji urychlené navrácení šicího stroje, nebo 1500kčs za stroj + 500kčs, za dopravu.
Řekla matce, aby jí vyndala její věci ze šuplíčků ve stroji a aby si tu mašinu nabouchal pětikilem do hlavy.