Tak jí aspoň teďka říkám. Nechává za sebou všude krvavé stopy. Pak taky ale pořád ráno zvrací. Těhotná snad není. Je to záhada. Prostě Kikinka poprvé hárá a u nás je veselo. Já to zažívám poprvé, ona taky. Snažím se jí to vysvětlit, ale furt čumí jak puk a tváří se, jako by strašně trpěla. Venku pořád čupí, že bude jako čůrat, ale nic z ní nevyjde, tak to očichá a za 5 metrů to zkusí znova a zas nic a tak celou procházku. Doma si všude sedá a já chodím a otírám kapičky. Snažila jsem se jí koupit psí kalhotky, ale je to takovej prcek, že na ni neměli velikost. Tak to musím dneska zkusit znova. Přijde mi, že je ještě malé hloupé štěně a že to celé přišlo nějak moc brzy, ještě z toho nemá rozum. Panička se s ní navíc nemazlí na klíně, takže kouká o to smutněji. Budem to muset nějak zvládnout tohle období, nedá se nic dělat.

Jinak panička byla v pátek v hospodě a opět si řekla, že není kam spěchat a že radši žádnýho chlapa nechce. Sedím tam s kámošem, jeho kamarádkou a její bandou a tam dva borci s holýma hlavama, nabušenými svaly a vedou konverzaci: to vole, mně se brká. Taky se ti tak brká. Jo, ty vole. To bude asi z té čočky. Hm, to asi jo. A tím se bavili asi 10 minut, pak přešli k pivu. No, měla jsem dost. S kamarádem jsme se vytratili na záchod a tam jsme se jim dosyta  nasmáli. Jsme totiž oba Panny a rozumíme si velmi i beze slov, naplánovali jsme spolu letošní cestu do Kalifornie a ve tři jsem byla doma jako na koni. Celou sobotu mě bolela hlava, tak jsem pro jistotu krom vychajdy se psem nic nedělala. Včera jsem byla u našich a psa hlídala kamarádka. Trošku schízovala, nějak je posledních pár dní přecitlivělá a doma pořád sedí u balkonových dveří a kouká z okna. Jako pes myslim, kamarádka je v pohodě.

No a jinak je dnes prý valentýn, ale toho já neslavím, ani když je s kým, takže normální pondělí, odpoledne jdu cvičit, večer se psem a tak dále. Mějte se fajně.