samozřejmě ne s dětma, ale se špuntama do uší. To máte tak. Po minulé neděli, kdy jsme dali se sousedy poněkud nemilou řeč, byli ticho v pondělí. Od té doby řvou jako na lesy a vůbec ale vůbec jim nepřijde, že by mluvili nahlas. Oni přece mluví úplně normálně. Sice furt poslouchám, jak dcerunka volá tatínkovi a stěžuje si na nás, ale oni mluví zcela tiše. Včera si borec vůbec nezačal v půl jedenácté zpívat v ložnici tak, že to znělo, jako když pustíte kombajn. Prostě jsou tiše jako myšky, vůbec o nich nevíme a já, abych se vyspala, jsem včera vytáhla špunty do uší, které mi zbyly z letadla na Floridu a díky nimž jsem přežila dva týdny s třemi spoluspícími osobami, z nichž jedna chrápala a řezala, jako kdyby chtěla posekat dříví na celou zimu pro celou republiku a dvě další chrápaly střídavě dle míry alkoholu, ale každou noc alespoň jedna z nich. Tak jsem ty špunty vzala, vložila je do uší a oddala jsem se slastnému spánku. Spím ve vlasním bytě sama ve své ložnici, ale se špuntama, abych se vyspala. Ó já se mám.

Včera jsem ztropila hysterickou scénu. Ne sousedům. Ex. Vyjel ve dvanáct na kolo. V šest stále nebyl doma. Zavřela jsem psa a šla jsem na dlouho plánovanou akci. Volám mu. Jojo, už jedu, za hoďku jsem doma. Vyvenči psa a dej jí nažrat, já jsem to nestihla. V klidu jdu na super akci, kterou byla ochutnávka thajské a laoské kuchyně spolu s vybranými víny. Dostali jsme se i do kuchyně a koukali šéfkuchařce pod ruce, no úžo bájo. Píšu domů, zdržím se, prosím uvař na zítra plus instrukce, co je kde a co z toho má uvařit. Odpověď žádná. No co, popíjím dál dobra vína a bavím se s kamarádkami. V deset odemykám dveře od bytu. Ticho, tma. Málem jsem explodovala, utíkám do kuchyně a nebohý pes hladový nevyčůraný s lištou o kousek okousanější. Frajer se dotasil až za další půl hodinu a já spustila takový cirkus, kde zaznělo něco o jeho nekonečném sobectví, nespolehlivosti, nezodpovědnosti lhaní, že na to neměl odpověď. Teatrálně jsem třískla dveřma, ale pak jsem po něm šla hodit ještě vypraný ručník, pač by byl schopen se utřít do mého, a pak jsem se do třetice vydala ještě pro ty špunty.

Ráno se vzbudím a v kuchyni hučí digestoř. No vida, najednou vaří jídlo, které jsem chtěla včera večer. Nekomentovala jsem to a vzala jsem si na oběd něco jiného. Na mě si nepřijde ...