10 typických snídaní z celého světa: Polévka, nebo knedlík?

Možná se v týdnu odbýváte, ale o víkendu si to vynahradíte snídaní na vidličku. Typický křupavý rohlík doplňuje džem, šunka či sýr, třeba si dáte míchaná vajíčka nebo palačinky. Podobně je tomu i u našich nejbližších sousedů, Seveřani ještě přidávají rybu. Ovšem čím jižněji po Evropě, tím je snídaně chatrnější. Jižani na nějaké velké ranní ciráty nedají a odbudou se kafem s croissantem (Francouzi a Italové), Španělé si namáčejí smažené tyčinky churroz do čokolády.

A na co si ráno potrpí jinde ve světě?

Fazole v rajčatové omáčce, volské oko, opečený kousek jelítka a plátky slaniny, restovaná rajčata i žampiony a k tomu toast s máslem a džemem. Ano, tohle všechno se skrývá pod pojmem pravá anglická snídaně a věřte, že po ní má kterýkoli Brit v „bříšku má jako v pokojíčku“, i když se za okny čerti žení.

Ne že by si Rusové rádi nepošmákli na něčem masitém, šunka nebo klobáska nejsou k zahození, ale dobrá snídaně se neobejde bez mléka. Oblíbená je mléčná polévka s nudlemi, ovesnými či žitnými vločkami, tvarohové nebo kefírové bliny (kynuté minilívance) a oblíbená je také kaše, většinou pohanková.

Země vycházejícího slunce má spoustu věcí jinak než zbytek světa, proto i snídani podávají ve speciální krabičce zvané bentó. V ní najdete zkvašené sójové boby (mají velmi netradiční vůni), polévku miso s mořskými řasami, rybu, vejce, nakládanou zeleninu typu pickles a samozřejmě kopeček rýže, případně vaječnou omeletu zvanou tamagoyaki. Turisté bývají často zděšeni chutí a vůní švestičky umeboši. Je kyselá, slaná, výrazná… zkrátka pro Evropana hodně zvláštní.

Arepas. Tak se nazývá jihoamerické jídlo, které připomíná plněnou placatou housku. Náplň může mít prý až sto podob, ale základem je vždy maso: nejčastěji typická pálivá klobáska chorizzo, ale také třeba pečené hovězí nebo vepřové, v chudých oblastech tuhé kusy vařené slepice. Výrazné chutě ještě umocňuje slaný sýr. Fazole, avokádo a vejce už jen doplní barevnost.

Pojmy jako bagel, donut či muffin pocházejí ze Spojených států, proto je čekejte v rukou nejednoho Newyorčana při ranní cestě do práce (v té druhé mají kafé latté z oblíbeného řetězce). Jenže pak přijde víkend, neděle, a po ranní mši, tedy někdy kolem jedenácté, je na snídani už pozdě, a na oběd ještě brzy. Tak se jde do restaurace na brunch (spojení slova breakfast a lunch).

Podávají se ryze snídaňové pokrmy jako míchaná vajíčka a lívance přelité javorovým sirupem, ale i obědové menu v menších porcích. Povídáte s přáteli, hodujete a kolem třetí jdete domů (dát si šlofíka, protože jste se přejedli).

Celá indická kuchyně je postavená na výrazném koření a ani u snídaně tomu není jinak. Bílé placky připomínají palačinky, jsou z rýžové mouky a jmenují se dosa. Turisté si je mažou marmeládou, ale Indové je namáčejí do alespoň tří různých omáček, většinou ostrých. Vše pak zapijí lassi, neboli rozředěným jogurtem s rozmixovaným ovocem.

Snídani ve Vietnamu si můžete jako většina domorodců dát na ulici, ale musíte si k tomu sednout, protože vydatná polévka Pho Bo se nedá jíst za chůze. V jedné ruce totiž držíte hůlky na nudle a v druhé lžíci na zeleninu a silný masový vývar.

Čína je nesmírně rozlehlá, takže lze jen těžko specifikovat klasickou čínskou snídani – liší se region od regionu. Například v Hong Kongu čekejte všechno s britským nádechem, vždyť šlo o kolonii. V centrální oblasti Číny na vás tradičně čeká knedlík. Samozřejmě ne ten náš, houskový, ale rýžový (z lepkavé rýže), napařovaný se zeleninou nebo smažený na sladko připomínající spíš taštičky. V Tibetu jsou obvyklým ranním pokrmem campa, šišky z másla a pražené mouky.

Austrálie si dodnes udržuje spoustu anglického, takže se i snídaně velmi blíží klasické britské, ale jedno je odlišné: toasty s vegemite /vedžimajt/. Jde o hnědou pomazánku velmi podobnou slavné anglické pomazánce marmite, nicméně receptura není shodná. I vegemite je ale vyrobena je z kvasnicového extraktu, který vzniká jako vedlejší produkt při výrobě piva.

Její chuť je slaná, mírně hořká, umami (pátá chuť) a připomíná bujón. Vzhledem k tomu, že je tato pomazánka přímo nabitá vitaminy skupiny B, lze ji více než doporučit, nicméně kvůli její specifické chuti se lidé dělí na dva nesmiřitelné tábory – jejích milovníků a těch, kteří ji nesnášejí.

Na Myanmaru neboli v Barmě vás po ránu přivítají svým tradičním pokrmem nazvaným Mohinga. Rybí vývar s kusy masa, rýžovými nudlemi a citronovou trávou se podává v kteroukoli denní dobu a je to nejoblíbenější barmské jídlo. Tak proč si ho nedat k snídani, obědu i k večeři, že?

Co vy považujete za tradiční českou snídani?