Článek
V každém partnerství občas dojde k situaci, kdy je potřeba si věci vyříkat. A když jsou emoce silnější, dojde na hádku. Tohle jsou čtyři druhy hádek, které váš vztah ale zásadně ohrožují.
1. Itálie
Divoká hádka, hlasitá a ostřejší slova a občas dojde i na nějaký rozbitý talíř. Typická je pro emotivní a bezprostřední lidi, kteří rychleji mluví, než myslí. A nese s sebou jedno velké riziko. „Během ní si mohou partneři říci věci, kterých pak budou později litovat,“ varuje kouč partnerských vztahů Kateřina Matláková.
Je ale pořád lepší na sebe občas pořádně zakřičet než problémy neřešit. A tak má italská hádka i jednu velkou výhodu. „Dává partnerům informace, neboť v afektu často člověk bez zábran řekne, co si skutečně myslí. Někdy je to bolestivé, ale dá se s tím pracovat, až se bouře přežene,“ vysvětluje Kateřina Matláková. A pokud se umí i vzájemně omluvit a odpustit si, je šance na nalezení kompromisu dost vysoká.
Vy šílíte, nadáváte, zvyšujete hlas a partner si vás ani nevšimne? Dělá si své a vás ignoruje? Tak to je zléFoto: Thinkstock
2. Vražedné ticho
Je to vlastně opak Itálie. Jeden z partnerů mluví, vysvětluje, co mu vadí, postupně zvyšuje hlas, přitvrzuje, ale nedočká se žádné reakce. Ten druhý jen mlčí! A to může mít několik důvodů, ale ani jeden není zdravý.
- Mlčení jako výsměch – „Mlčící hraje tichou hru a druhého provokuje. Mlčení je v tuto chvíli výsměchem, nezájmem, ponížením a pohrdáním,“ tvrdí kouč partnerských vztahů Lucie Mucalová ze Školy pro ženy.
- Mlčení jako rezignace – V tomto případě jeden z partnerů pokládá jakoukoli snahu o prosazení svého za marnou. Již rezignoval, protože je přesvědčen, že vše skončí jako vždy, tedy „výhrou“ jeho protějšku.
- Mlčení jako strach – Pokud mlčení pramení ze strachu z partnera, z jeho možných nepřiměřených reakcí, je opravdu něco špatně.
Ať už mlčíte vy či váš partner z jakéhokoli důvodu, výsledek je vždy stejný. Tenhle styl hádání k ničemu nevede, vše jen zhoršuje.
3. Hra na třetího
Tady se sice hádají dva, ale do „hry“ přibrali ještě někoho třetího. Ten sice není fyzicky přítomen, ale jeden či druhý se na něj v průběhu výměny názorů odvolává. Místo argumentů se ozývají věty typu „počkej, až tvoje máma zjistí, co je její synáček zač“, nebo „tak se zeptej Fandy, ten ti řekne, že mám pravdu“.
Nikdo se nejspíš nehádá rád, ale občas to bohužel jinak nejdeFoto: Thinkstock
„Jedná se o nevyzrálost jednoho či obou partnerů. Mohou mít nízké sebevědomí a nejsou schopni se pevně postavit za svůj názor. Pomocí třetí osoby se zbavují vlastní zodpovědnosti, unikají, operují druhým a ztrácejí svou vlastní hodnotu,“ vysvětluje Lucie Mucalová.
4. Hádka s úsměvem
Jsou to nenápadné poznámky, malá rýpnutí, sarkasmy vyřčené jakoby ve vtipu. Vlastně to ani jako hádka nevypadá, spíš to vypadá jako partnerské pošťuchování. „Já ale říkám, že i rýpnutí má svůj příběh s různou dávkou emocí a intenzitou,“ varuje Lucie Mucalová. „No jo, ty si sám ani nesbalíš na služební cestu, ty mamlasi" či „ty jsi přece velký sportovec, mezi lednicí a gaučem se vyloženě naběháš", to jsou věty, které sice můžete říct s úsměvem na tváři, ale ve skrytu duše spíš zuříte.
„Pokud je rýpavá poznámka častá, měl by se nad ní adresát zamyslet, neboť obsahuje informaci o tom, co partnerovi vadí, a bylo by dobré si o tom promluvit. K sarkasmu se pak často uchyluje ten, kdo má obavu z přímé konfrontace, nebo ten, kdo je zraněný a ublížený a svůj protějšek tím vlastně trestá. Takové chování ale mezi partnery nastoluje boj ,kdo s koho´ a rozhodně nevede k dlouhodobě uspokojivému řešení,“ upřesňuje Kateřina Matláková.
A jak se hádáte vy?
