Čerstvé houby i v zimě? Není problém, rostou!

Pokud jste o Vánocích připravovali tradičního kroupového kubu z hub, které jste nasušili v létě či na podzim, ale nebylo to ono, reparát teď v lednu může být úspěšnější. Na některé druhy totiž narazíte i v zimě, zvláště pokud je mírná.

Na pravé hříbky si ovšem nechte zajít chuť. Daří se jen několika druhům, převážně těm, které rostou na kmenech a pařezech listnatých stromů.

Asi nejznámější je hlíva ústřičná. Její využití je velmi všestranné, hodí se do omáček, připravuje se například na způsob guláše, opéká se i smaží.

Rovněž se jí přisuzuje mnoho pozitivních účinků na zdraví. Obsažené betaglukany (polysacharidy) podporují imunitu a regenerační procesy v těle. Nechybí v ní ani vitaminy jako B či D, stopové prvky (mimo jiné jód a hořčík) a vláknina. „Hlíva roste od října do března na živých i odumřelých kmenech a pařezech listnatých stromů, zejména vrb, topolů, buků nebo ořešáků,“ upřesňuje mykolog Libor Hejl.

Další v pořadí je jidášovo ucho neboli boltcovitka bezová, houba hojně využívaná zejména v asijské kuchyni. Skvěle se hodí také do polévek či rizota. Rovněž jidášovo ucho obsahuje pro imunitu prospěšné betaglukany. Roste po celý rok na listnatých stromech, zejména na černém bezu či akátu.

Mrazům až do –10 °C dokáže statečně čelit žlutooranžová penízovka sametonohá označovaná také jako vánoční houba. Je výborná do polévky nebo jen restovaná.

„Roste obvykle v trsech od listopadu do března opět na dřevě listnatých stromů – na břízách, vrbách, topolech, bucích, jasanech –, v lesích i mimo les, například v parcích, zahradách nebo na březích řek a potoků. Může i opakovaně zmrznout, po rozmrznutí totiž dále pokračuje v růstu, aniž by to mělo vliv na její nezávadnost,“ uvádí Libor Hejl. I tato houba posiluje imunitu a obsahuje velké množství vitaminů a minerálů, například A, D či hořčík.

Kromě okamžitého zpracování lze uvedené houby také sušit, v zimě v troubě či sušičce, popřípadě nakládat do octa či mrazit (nejprve je ale povařte nebo poduste, protože zmrazením živých tkání se uvolňují enzymy, které škodí chuti houby).

Zimní sběr má ovšem určitá úskalí. Chlad a mírné přemrznutí zimním houbám nevadí, pokud ale projdou silným mrazem, opakovaně zmrznou a zase rozmrznou, už nejsou vhodné ke konzumaci. Mohou být totiž napadené bakteriemi a plísněmi, jejichž jedovaté produkty způsobují žaludeční obtíže, jako jsou průjmy či zvracení.

„Staré plodnice, které prošly opakovaným zmrznutím a rozmrznutím, mohou být prorostlé hnilobnými bakteriemi. Proto je vhodné je před jídlem pořádně prohlédnout a zjistit, jestli na nich nejsou známky rozkladu tkání, například barevné skvrny na klobouku a dužině, rozplizlé a slepené lupeny. Po rozmrznutí v pokojové teplotě by houba měla mít příjemnou vůni. V každém případě je vhodné zimní houby rychle zpracovat,“ radí mykoložka Anna Lepšová.

Určitou komplikací mohou být horší podmínky sběru. „Uvedené houby často rostou na hůře dostupných místech, kolem vodních toků, mezi popadanými kmeny nebo výše na kmenech stromů. Než se za nimi člověk vydá, aby je sebral, je dobré zvážit svou fyzickou vybavenost a rizika prostředí,“ uzavírá Anna Lepšová.

V neposlední řadě, ať je kterékoli roční období, je nutné sbírat pouze houby, které bezpečně poznáte.

Tak co, vyrazíte do lesa?