Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Kde jsou normální muži, vymřeli?

Foto: Dmytro Zinkevych, Shutterstock.com

Paní Lenka si umí se vším poradit. Přesto nemůže tato rozvedená matka dvou dětí najít vhodného partnera. Zdá se jí, že muži ji jen využívají, a že ti správní snad vymřeli. Jak to vidí pan Hausmann?

Článek

Lenka (42) napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Dobrý den, ráda čtu vaše články. I když některé jsou dost drsné, přesto je ráda čtu. Nad některými se zasměji, nad některými si postesknu. Jsem rozvedená, mám dvě děti. Vdaná jsem byla 13 let. Kvůli manželovu nezájmu o cokoliv se ze mě postupně stala živitelka rodiny, opravář čehokoliv, platič manželových dluhů, tahoun a zároveň matka i otec v jednom. A protože manžel, kromě toho, že dělal dluhy, taky pil, sebrala jsem veškerou odvahu a požádala o rozvod. Uvědomila jsem si, že muže nepotřebuji, že jsem soběstačná a samostatná. Podotýkám, že jsem vždy byla velmi slušná, nekomunikativní, stydlivá. Manželství mi bylo obrovskou školou života v dobrém i ve zlém. Díky němu se ze mě stal takový soběstačný babochlap, o což jsem nikdy nestála. Od rozvodu jsem měla několik relativně pěkných vztahů. Můj problém je, že když muž zjistí, že jsem takhle soběstačná, začne mě zneužívat – citově, finančně. A tak se ptám, pane Hausmanne, jak se mám bránit takovému zneužívání? Kde jsou féroví chlapi? To po čtyřicítce vymřeli? Děkuji za odpověď, Lenka.“

Vážená Lenko,

udáváte, že po relativně krátké době se manžel projevil jako notorický dlužník, opilec, lempl a budižkničemu. Vkrádá se otázka – co jste na něm viděla, když jste k němu přilehla? To je pořád dokola rozlité jedno a totéž mléko: Volba partnera podle vnějšího lesku, a nikoliv podle charakterových vlastností. Jde o porušení genetického příkazu, což umožňuje až dnešní doba. Po sta tisíce let by taková volba byla fatální pro ženu i s jejím potomstvem.

Říkáte, že jste zjistila, že muže nepotřebujete. Tak proč ho sháníte? Všechna rádoby nezávislá a hrdá prohlášení žen o tom, jak krásně se bez mužů obejdou, zamlčují jeden zásadní fakt: Žijí bez pohlazení. Je to, jako bych se chlubil, jak jsem si usnadnil život, když jsem přestal topit v kamnech: Ušetřím za uhlí, nemusím ho skládat, nemusím štípat dříví, vybírat popel, vymetat komín – no dokonalé, ne? Až na to, že mi je zima…

Ptáte se, kde jsou féroví muži po čtyřicítce, sklon vybírat si muže podle vnějšího lesku vás, koukám, ještě nepřešel. Ve vaší situaci (pardon) byste se měla poohlížet po mužích po padesátce, a ne po generaci tvořené dnes z velké části kluky z diskoték pokukujících po svobodných holkách. Tím vysvětluji i neúspěšnost vašich příležitostných avantýr.

Otázku, kde jsou muži po padesátce, jsem zde již zevrubně probral: Odlovení a bedlivě střežení, popálení a znechucení, rozvedení a ožebračení. Zbylí svobodní jsou něčím podezřelí – většinou jde o profesionální sobce. A pak ještě ti, které jste zavrhla v prvním i ve druhém výběrovém kole: Nesmělí, nehezcí, ušlápnutí, zakomplexovaní – ale v jádru féroví a poctiví. Ti se dostávají „k lizu“ až ve třetím kole, kdy osudem zpráskaná čtyřicítka se dvěma dětmi si konečně začne vybírat podle odvěké osvědčené hierarchie hodnot, kde nejvýše stojí pracovitost, schopnost zabezpečit, starostlivost a oddanost. Patří sem i kariéra, bohatství a dravost, ale tahle skupina v padesáti letech nezadaná nebývá.

Suma sumárum: Chcete-li vybřednout z bludného kruhu marného hledání, přestaňte čekat na prince. Potíž s princi spočívá v tom, že na celé království připadá jen jeden, někdy i dva…

ynezorPumanzeSaNyknalC