Lze udělat z muže romantika? Ano!

Emancipace a samostatnost ženy v dnešním světě na nás dýchá na každém kroku. Dámy umí řídit společnosti (a to skvěle), uplatňují se v mužských profesích a dokážou mít pěkně ostré lokty, když si to situace žádá. A v tom je možná ten malý kámen úrazu. Přivrtat, opravit, vyřídit, zařídit, pořídit, a hotovo. Jenže pak není divu, že pánové nemají potřebu tuhle otevřít dveře od auta, jindy donést jen tak květiny atd. Ne, že by vyloženě neměli potřebu romantiku vytvářet, ale spíš si mnohdy neuvědomují, jak je pro něžnější pohlaví důležitá. Proč?

I tvrdá manažerka, statná dělnice nebo silná policistka má přeci srdce. Romantické chvíle jim pomáhají ho otevřít, mohou se uvolnit, zapomenout na starosti, cítit se sexy a žádané. Navíc, mužovo chování dodává pocit důležitosti a přihlíží k ženským potřebám a přáním, čímž se efekt zdvojnásobuje. O významu romantických gest tedy není třeba pochybovat. Jenže je tu háček. V počátcích vztahu se muž choval nádherně (když ptáčka lapají, krásně mu zpívají), ale časem ho to omrzelo. Taky cítíte, že nic není jako dřív, ale přála byste si, aby se to vrátilo? Pak musíte svému protějšku trochu pomoci!

Každý pár by si měl vytvořit své rituály, respektive naprosto jednoduché činnosti vzbuzující milou reakci partnera. Stěžujete si, že jste dlouho nedostala květiny? Nebo že vás manžel strašně dávno neobejmul? Tak asi neví, že je potřebujete! Vezměte prázdnou vázu a postavte ji na stůl. Romantické to zrovna není, ale zabijete dvě mouchy jednou ranou: necháte partnera, aby jako „sám“ přišel s nápadem něco vám do ní pořídit, a vy tak budete mít příležitost ho za to náležitě docenit úsměvem a radostí. Příště již třeba nebude potřebovat nápovědu!

To samé se může aplikovat i u objetí. Až přijde domů z práce, obvyklé „ahoj“ nahraďte stisknutím. Pochopitelně, že lepší je to bez názorné ukázky, jenže když to muž neudělá sám, je liché to jen tak ignorovat a později mu v hádce vyčíst: „Vždyť já jsem ti už naprosto jedno. Ani tu kytku mi nikdy nepřineseš, natož abys mě obejmul!“(Jedná se o dovednost ženy nechat svého muže, aby ji miloval.) Chcete-li to taky tak, nadhoďte udičku a nechte chytit rybičku. Každopádně požádejte o to, co byste ráda.

Je to večeře v klidné restauraci? Položte klidně otázku: „Nemohli bychom dnes zajít tam a onam? Jsem strašně unavená a opravdu nemám náladu nic vařit.“ Jídlo s díky pochvalte, jako by ho vařil on sám a dodejte, že přesně tohle jste potřebovala. A kdyby nebylo prvotřídní, proneste: „Ty brambory mohly být lepší, ale to nevadí. Hlavně, že jsme dnes povečeřeli spolu.“

Vůbec to není tak, že „chytrému napověz, blbého nakopni“, ale když se navzájem nepochopíte a nebude vědět nic o svých potřebách, projevy lásky zapadnou kamsi do propadliště nudy a stereotypu. Vytvoření romantických rituálů není nic zase až tak nemožného, a když to budete brát jako malou hru, nemáte co ztratit. I Lojza si rád přičte své zásluhy za váš úsměv a záhy pochopí, že vaše psychická pohoda se odráží v jiných oblastech partnerského života.

A na jakou udičku se nechal chytit váš milý? Anebo ji vůbec nepotřebuje, protože je romantický tak akorát? Svěřte se nám s vašimi rituály.