Hlavní obsah

Nechtěla jsem děti. Teď čekám páté!

Foto: Thinkstock

Děti potřebují hlavně náš čas a lásku

I z ženy, která původně nesnila o velké vlastní rodině, se může stát bezmála pětinásobná maminka. Jak, to si přečtěte v našem příběhu. Od pondělí startuje nové téma Nejžhavější svatební noc. Pojďte nám vyprávět své zážitky na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.

Článek

Nikdy jsem nebyla taková ta holčička, co vozila kočárek s panenkou a „oňuchávala" všechna miminka v okolí. Měla jsem k dětem spíš pragmatický přístup a nevypadalo to dokonce, že bych snad někdy v budoucnu chtěla mít děti.

Přesto i mě přepadl mateřský pud a najednou během studia VŠ jsem chtěně otěhotněla a následně porodila holčičku. Vychutnávala jsem si mateřství s jedním dítětem, vyhovovalo mi to, mohly jsme s malou ledasco podniknout, ale než jsem se nadála, byl tu i chlapeček....

Se dvěma dětmi už to nebyla taková pohoda, taky vztah se rozpadal... a tak po několika letech vzájemného trápení jsem zvolila odchod od partnera. Samozřejmě že mi bylo smutno a neplánovala jsem zůstat sama. Ale že to dopadne takhle, to jsem opravdu nečekala. Nový přítel měl totiž dceru, ne přímo ve své péči, ale vzhledem k tomu, že jeho bývalá žena bydlela blízko a nebránila tomu, abychom si malou brali, byla u nás často. Takže jsme hned do počátku našeho vztahu vstupovali se 3 dětmi.

Přesto nám jaksi chybělo to naše dítě, a tak po několika letech přišla konečně naše vytoužená holčička. To už jsme měli dohromady děti čtyři. Zjišťovala jsem, že kromě společné práce v rodinné firmě a vlastních aktivit mě mateřství zcela naplňuje. Nejsem taková ta obětavá matka, co žije podle hesla „vše pro děti a rodinu", kromě dětí a firmy se dokážeme s manželem věnovat i jeden druhému a také neobětujeme naše koníčky. Některé aktivity absolvují děti s námi, někdy jsou u bývalých partnerů nebo prarodičů....

Hodně náš čas pohlcuje firma, nekoukáme na televizi, nechodíme do hospody a po návštěvách. Ale rozhodně si nemyslím, že žijeme tak, jak žijeme, právě proto, že máme tolik dětí. Je to naše volba, náš životní styl, který bychom preferovali zřejmě i s jediným potomkem.

Možná že nemůžeme dětem „dopřát" tolik, co rodiče s jedním dítětem. Nemají značkové oblečení, své počítače... Ale zjistila jsem a stále se v tom utvrzuji, že jediné, co děti opravdu potřebují, je náš čas. Ne věci nebo peníze. My máme volného času málo, hodně ho pohltí firma a také domácnost. Samozřejmě že péče o velký dům a 4 děti je náročnější než o byteček a dítě jedno. Ale zas je to bezva vyrazit s tou naší „bandou" na nějakou akci. U nás není nikdy nuda a dětem smutno – jak by mohlo být jedináčkovi.

No, a na závěr, na posledního Silvestra jsme byli s manželem bez dětí, a jak potvrzují naši kamarádi také se čtyřmi děti – zůstat bez dětí je nebezpečné. I nás „to“ přepadlo, a tak na konci září čekáme narození našeho pátého dítěte :-)

Všichni okolo nevěřícně kroutí hlavou – dům nemáme dodělaný, ve firmě stále budujeme... Když ale někdo začne rýpat, zda už nám ty naše děti nestačí, odpovídáme: „My máme spolu jen jedno dítě. Co je tak zvláštního na tom mít s člověkem, kterého miluji, dvě děti?"

Takže k vaší otázce, kolik dětí je už hodně. V naší rodině bude dětí pět. Nemyslím, že je to moc, i když by mě nikdy dříve v životě nenapadlo, že právě já budu taková „zasloužilá matka".

Jaká byla vaše svatební noc? Bylo vše podle vašeho očekávání? Žhavé historky posílejte na info@prozeny.cz a vyhrajte 500 korun.

ynezorPumanzeSaNyknalC