Nemoc ze sociálních sítí FOMO: Pozor na tyto příznaky!

FOMO je zkratka pro anglické slovní spojení „Fear of missing out“, což v překladu znamená „strach ze zmeškání“. Jde o formu závislosti, pro kterou je charakteristické nutkání neustále kontrolovat dění v prostředí internetu a především sociálních sítí.

Podnětem k takovému chování je obava, že když nejste on-line, tak o něco přicházíte, tedy meškáte. Člověk trpící syndromem FOMO chce u všeho alespoň virtuálně být. Sleduje příspěvky (často přikrášlené) přátel nebo slavných osobností a ty v něm obvykle vyvolávají pocit méněcennosti – protože on se tak krásně nemá. A cítí, že mu žití protéká mezi prsty.

Kromě tendence být stále on-line, nic nezmeškat a mít v hledáčku profily ostatních lidí, má FOMO i další známky, které jsou velmi podobné těm, jimiž se projevuje obyčejný stres. „Příznaky se většinou dostaví ve chvíli, kdy závislý člověk nemá přístup k sociální síti. Patří mezi ně podrážděnost, nervozita, netrpělivost, nepozornost, špatná nálada, úzkost, deprese, bušení srdce a neschopnost najít smysl života,“ jmenuje MUDr. Adriana Chytilová, praktická a psychosomatická lékařka.

Vyvolává-li ve vás představa víkendu bez přístupu k internetu panickou hrůzu, potom máte zjevně problém. Obzvlášť je-li je vám mezi 18 až 33 lety. To je totiž věková skupina, která je tímto syndromem nejvíce ohrožena. Oxfordský profesor Andrew Przybylski a jeho kolegové v empirické studii zjistili, že FOMO souvisí s nespokojeností s vlastním životem a špatnými náladami. „U lidí, kteří mají problémy se sebevědomím, je riziko, že obrazy, jež o sobě ostatní na sociálních sítích vytvářejí, ještě prohloubí jejich problémy. V porovnání s tím, jak žijí ostatní a kdo jsou, se jim pak zdá, že nestojí za nic,“ upozorňuje Adriana Chytilová.

Máte podezření, že trpíte syndromem FOMO? Pak byste měli pozvolna začít s detoxem od on-line prostředí. Zaznamenejte si intervaly, v jakých kontrolujete soukromé e-maily a sociální sítě, a pokuste se je postupně zvyšovat. Nejdříve může stačit i pět minut, postupně se dopracujete třeba k pouhým třem návštěvám sociálních sítí denně.

Každý den myslete na to, co se vám v životě povedlo a co vás dělá šťastnými. A komunikujte se „skutečnými“ lidmi kolem sebe, setkávejte se s přáteli a pěstujte si dostatek mezilidských vztahů, které vám nedovolí cítit se osaměle.

Pro překonání této formy úzkosti je podle psycholožky Mgr. Kataríny Bradáč zcela zásadní umět si bezpodmínečně vážit sebe sama a nespojovat svoji hodnotu s výkonem ani vnějšími kulisami: „Hodnota člověka je konstantní a neklesá ani nestoupá v závislosti na množství peněz, lajků nebo účasti na večírcích. Je užitečné se přestat hodnotit a pěstovat v sobě zdravou sebedůvěru, která se nevylučuje s pokorou a nezmizí ve chvíli, kdy člověk něco neumí nebo neví.“ Cítíte-li, že na to sami nestačíte, je namístě konzultovat problémy s psychologem.

S tím souvisí i uvědomění, že sociální sítě většinou zprostředkovávají pokřivenou a idealizovanou verzi reality – lidé se rádi předvádějí a spíš sdílejí své úspěchy než to, co se jim v životě nepovedlo.

„Uveřejněné statusy i fotografie je třeba brát s rezervou. Možná se za nimi totiž ukrývají úplně jiné příběhy, než se na první pohled zdá. Z fotky báječné lyžovačky v Alpách nepoznáte, že takhle krásně bylo jen půl dne, že před jejím pořízením bylo týden příšerné počasí. Ze snímku rozesmátých přátel na plese nevyčtete, že v závěru jich pár usnulo na stole, někdo dokonce pod stolem a kamarádka Jiřina si při cestě domů pozvracela zadní sedadlo,“ dodává Katarína Bradáč.

Kolikrát za den brouzdáte na sociálních sítích vy?