Hlavní obsah

Ochránkyně zvířat Tereza Plicka: Česko je množírna Evropy

Foto: Archiv Terezy Plicka

Foto: Archiv Terezy Plicka

Reklama

Tereza Plicka (28) se svým manželem Robertem hájí práva zvířat už řadu let. Ve svém volném čase řeší nejen týrání zvířat – domácích i hospodářských, ale také množírny nebo nelegální chovy. Práci jim ale často kazí české zákony. Jak je to možné?

Článek

Manželé Robert a Tereza Plickovi se dobročinné práci věnují už řadu let. V každé volné minutě, a navíc zadarmo, řeší případy, kdy se lidé na zvířatech dopouštějí násilí. Jako vůbec první u nás se věnují také týrání hospodářských zvířat. Aby svou práci oddělili od té, kterou běžně řeší ve své advokátní kanceláři, založili spolek Hlas zvířat. Co je jeho cílem?

Proč vás napadlo založit Hlas zvířat?

Už od založení naší advokátní kanceláře jsme s manželem právně pomáhali útulkům, finančně podporovali týraná zvířata, ale také jsme například chodili venčit pejsky a podobně. Pak jsme si jednou řekli, že nemůžeme jen sanovat následky, ale musíme odstranit příčinu a docílit potrestání pachatelů a změny legislativy, která pachatelům týrání zvířat spíše nahrává, než aby je odradila. Protože se manžel zabývá mimo jiné i oblastí trestního a správního práva, kde dosahuje výborných výsledků, tak nás napadlo, že týrání zvířat můžeme potlačit prostředky práva. Sankce, které jsou u nás za týrání zvířat, jsou totiž směšně nízké.

Co pachatelům hrozí?

Legislativa v dnešní době množitelům a tyranům obecně přímo nahrává. Hrozí jim maximálně pokuta v rámci tisíců korun, což mají zpátky za jedno dvě štěňata z množírny… Náš právní řád totiž pojem „množírna“ vůbec nezná. Pokud se věc řeší jako trestný čin a nikoliv jako pouhý přestupek, jak bývá zvykem, tak pachatel odejde maximálně se směšnou a nic neřešící podmínkou. Doposud totiž nebyl odsouzen žádný pachatel za týrání zvířat v rámci nelegálních množíren k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.

Foto: Archiv Terezy Plicka

Tereza Plicka s manželem a týraným pejskem Ronnym v útulkuFoto: Archiv Terezy Plicka

To jste se ale rozhodli změnit…

Ano, manžel je autorem návrhu novely trestního zákoníku, který má za cíl konečně definovat tento pojem. Také chceme, aby se zvýšily tresty za týrání zvířat, jelikož podle statistik ministerstva spravedlnosti nebyl doposud potrestán nepodmíněným trestem jediný pachatel. Novela teď půjde do druhého čtení a my se jménem zvířat modlíme, aby to vyšlo.

Jak to, že jsou tyrani tak těžko postihnutelní?

Množitelé v tom umí velmi dobře chodit. Vědí, že do obydlí kontrola bez příkazu k domovní prohlídce nemůže, proto zvířata drží často právě doma. A nařídit domovní prohlídku a prokázat důvodné podezření z týrání zvířat přímo u někoho doma je v současné chvíli téměř nemožné. Kontrola chovatelské stanice z krajské veterinární správy musí být navíc ve většině případech předem nahlášená, což množitelům hraje do karet. Mají spoustu času dát prostředí do pořádku, pustí kontrolu do jednoho pěkného pokoje, kam umístí jen zdravá zvířata, a ten zubožený zbytek někam zavřou. Množitelé navíc málokdy „pracují“ sami, většinou se na celém procesu podílí celá chobotnice spolupracujících, jako třeba na případu v Plzni, který je teď momentálně díky stovkám hodin práce naší organizace u soudu.

V jakých podmínkách zvířata v množírnách obvykle žijí?

Zvířata jsou většinou podvyživená, nenaočkovaná, takže mají spoustu nemocí a parazitů, často nemají přístup k jídlu ani vodě a žije jich na malém prostoru ohromné množství. Konkrétně množírnu v Plzni měla paní doma, v bytě 3+1, kde měla v jediném pokoji sto čivav, které tam žily v klecích naskládané na sobě, močily i kálely pod sebe, protože je ani nevenčila. Tato žena měla ještě druhou nemovitost, kam odvážela již vyrozené fenky, které tam uzavřela do klecí a nechala bez jídla a vody pomalu umírat… Na pozemku se našly desítky mrtvých psů, kteří její „péči“ nepřežili.

Foto: Archiv Terezy Plicka

Zachráněné čivavy z nelegální množírnyFoto: Archiv Terezy Plicka

Je možné říct, kdo nejčastěji vlastní množírny?

To je překvapivé, ale typickým majitelem množírny je většinou skutečně starší žena, ať už ta, která žije sama, anebo s manželem. Ten se ale většinou stará jen o peníze a veškerou „práci“, působící obrovské utrpení zvířat, zajišťuje právě žena.

Prý jsme na počet množíren na předních příčkách v Evropě…

Ano, to je pravda. Česká republika je často označována za množírnu Evropy.

Proč to tak je?

Jde hlavně o zisk. (To dokazují i některé díly pořadu Černota, který informuje mimo jiné i o týrání zvířat u nás. pozn. red.) Zákony v České republice jsou bohužel nastaveny tak, že týrání zvířat se pachatelům vyplácí. Nelegální vývozy mláďat do ciziny, kde jsou prodávána za desetinásobky toho, co by stála tady, jsou na denním pořádku. A to přestože jsou příliš mladá a nesmí od matky. Bohužel víc než polovina zvířat zahyne dřív, než se dostane za hranice na místo určení.

Foto: Archiv Terezy Plicka

Zásah policie v množírně v SedlciFoto: Archiv Terezy Plicka

Když si chci pořídit pejska, jak poznám, že by mohlo jít o množírnu?

Množitel vás pravděpodobně nepustí domů k psům, ale bude se s vámi chtít sejít někde venku na pumpě nebo vám bude tvrdit, že má cestu kolem, a zaveze vám psa ukázat domů.

Největší lží je tvrzení, že je pes levnější, protože nejde o „papírového“ psa, tedy zvíře s rodným listem, ale že jinak v nich rozdíl není. To je nesmysl. Jakmile pes nemá průkaz původu, nemáte stoprocentní jistotu, že se jedná o čistokrevné zvíře.

Bohužel z praxe můžeme potvrdit, že i část „papírových“ psů pochází z množíren a otřesných podmínek a tito psi často nejsou čistokrevní. Obecně platí, že si každou chovatelskou stanici musíte předem ověřit, číst recenze, před koupí pejska jezdit do chovatelské stanice na návštěvy. Pokud z určitého důvodu nechcete pejska s průkazem původu, doporučujeme zajít do útulku a pejska si adoptovat. Tím nejlépe nějakému pomůžete a zároveň nebudete podporovat množitele.

Jaké kauzy kromě množíren nejčastěji řešíte?

Týrání domácích, volně žijících i hospodářských zvířat – na to jsme v Česku jediní, ale vyšetřovali jsme i špatné zacházení se slony v cirkusu, deratizační firmou uvězněné ptáky ve zdi nebo třeba nelegální prodej volně žijících a exotických zvířat. Také jsme řešili případ, kdy měl pán v bytě dva lvy, jiný zase pumu.

Foto: Archiv Terezy Plicka

Zachráněné čivavy z množírny v PlzniFoto: Archiv Terezy Plicka

Kde člověk může pořídit taková zvířata?

Bohužel na jakémkoli internetovém bazaru nebo v inzercích v tisku. Toto se u nás příliš nehlídá, což se také snažíme změnit. Exotická zvířata ale potřebují speciální péči, kterou jim nikdy laik dát nemůže. Dotyčný takovým chováním ohrožuje zvíře, sebe i své okolí.

Jaké je typické násilí na hospodářských zvířatech?

Žijí většinou v otřesných podmínkách. Podařilo se nám vyřešit například případ uhynulé krávy v kravíně, která ležela ve stadiu rozkladu několik dní, zatímco tam nadále žilo několik telat a býk. Ti tam živořili po kolena ve výkalech, bez vody a potravy. Podobné případy jsou časté…

Jak by vám člověk mohl ve vaší práci pomoci?

Jde nám hlavně o informace a důkazy. Vzhledem k tomu, že všechno platíme ze svého a děláme to ve volném čase, nemáme tolik možností se ke všem případům vždy rychle dostat. Je pro nás časově i finančně náročné jezdit pro důkazy na místo, které máme stovky kilometrů daleko. Ideální by proto bylo, abychom měli v každém okrese alespoň jednoho spolupracovníka, který by byl ochoten na místo činu dojet a nashromáždit co možná nejvíce důkazů – výpovědí sousedů, inzerce zvířat v novinách, případně fotografií... Cokoli, co by nám pomohlo usvědčit pachatele. To by nám obrovsky pomohlo, kdybychom se pak mohli věnovat samotnému případu a nemuseli veškeré důkazy shánět po republice sami. Rovněž by nám obrovsky pomohla finanční pomoc na transparentní účet, který máme zveřejněný na stránkách.

Foto: Archiv Terezy Plicka

Spolek Hlas zvířat řeší i případy týrání hospodářských zvířatFoto: Archiv Terezy Plicka

Kam se vám lidé mohou ozývat?

Na našich stránkách je formulář, kde se dá nahlásit jakákoli nelegální činnost páchaná na zvířatech, ať už jde o množírnu, nebo o týrání domácích či hospodářských zvířat. Nahlásit to můžete i na krajskou veterinární správu, případně na policii nebo státní zastupitelství. Chtěla bych ale zdůraznit, jak důležité je, aby lidé byli ochotni nahlašovat své údaje. Často se totiž bojí, že když někde uvedou svoje jméno, soused množitel se jim začne mstít. My ale nikde jejich údaje nezveřejňujeme.

Reklama

Související témata:
Týrání zvířat
Množírny
Novela zákona

Načítám