Povedená rekonstrukce: Oškrábaná omítka místo obrazů a nábytek z bazaru!

Rekonstrukce historického bytu v Brně se ujali Martin Daněk, Martin Doležel a Barbora Ponešová ze studia Archanti, na které se majitelé obrátili na základě webové prezentace. „Velmi diplomaticky jsme se jim snažili sdělit, že požadovaný tříměsíční termín realizace je zhola nemožný, a i když to byla pravda, stěhovali se – do ne zcela dovybaveného bytu – jen o málo později,“ vzpomíná architekt Martin Daněk.

Podařilo se to hlavně díky třem faktorům – místo stavby je vzdálené deset minut chůze od ateliéru, klientem je člověk pracující v logistice a zároveň měli štěstí na dodavatele, který namísto kreativity upřednostňuje komunikaci – jinými slovy, když nevěděl, nevymýšlel, a raději zavolal.

Průběh návrhu a realizace byl přesto nestandardní. Například nikdy nevznikla studie. Po odsouhlasení konceptu a vyzkoušení několika variant dispozičního řešení se přešlo rovnou k realizaci, vše ostatní se řešilo za pochodu a výkresy vznikaly na počkání.

„Zní to jako dosti amatérský přístup, ale opak byl pravdou. Vše se místo na monitoru ověřovalo přímo na stavbě,“ říká architekt. Tímto způsobem třeba vybrali „bílý“ odstín laku, který vypadal ve světle bytu nejpříjemněji, ale ve skutečnosti je mírně dozelena. „Přestože to u tohoto projektu vyšlo, obecně takový postup nedoporučujeme a mnohem raději si vše kreslíme i promýšlíme dopředu,“ dodává k tomu Martin Daněk.

Kromě několika málo stavebních úprav souvisejících s kuchyní a koupelnou ponechalo studio původní dispozici a jako cíl si vytklo snahu zachránit co nejvíce dobových prvků. Týkalo se to oken a dveří, které byly vzorně repasované, a podlah – s výjimkou kuchyně, koupelny a šatny zůstaly všude původní vlisy.

„Naším přáním byl vzdušný byt, který by si zachoval historického ducha, ale byl zároveň pojat moderně. Chtěli jsme, aby byl světlý a působil jednoduše, ale nikoli chladně. Došlo samozřejmě i na kompromisy, ale většinou jsme se s architekty shodli. Zprvu nás například nenadchlo barevné řešení se šedou a nádechy modré, kterou moc nemusíme, ale jsme rádi, že jsme se nechali přesvědčit,“ říká majitel.

Šedomodré ladění souvisí s nejvýraznějším výtvarným prvkem bytu, kterým jsou dva fragmenty souvrství maleb nalezených pod svrchní vrstvou. „Nápad zakomponovat je do interiéru coby umělecká díla vyvstal ihned po jejich objevení, ale je pravda, že klienty, a hlavně dodavatele jsme museli chvíli přesvědčovat, že to myslíme opravdu vážně,“ říká architekt.

Obě plochy ručně očistili a nepenetrovali, ta větší tvoří pozadí knihovny, druhá je jakýmsi abstraktním obrazem nad jídelním stolem. „Nápad s oškrábanými omítkami nás vskutku překvapil a výsledkem jsme si nebyli vůbec jisti. Dnes nás ale moc baví sednout si odpoledne v obýváku a pozorovat při různém nasvětlení hru barev,“ doplňuje majitel.

Do šedomodré ladili dlažbu v kuchyni a koupelně, lehce modrý nádech mají i šedě vymalované plochy. Jako kontrastní akcent zvolili sytě žlutou, která se objevuje na technické skříni v koupelně, v kuchyni i na podlaze v šatně.

Jednotlivé kusy mobiliáře jsou většinou vyrobené na míru, další nábytek pak majitelé sháněli po bazarech nebo na aukčních webech. „Máme rádi retro styl a našli jsme řadu pěkných věcí. O některých jsme se s architekty radili, ale i oni nás víceméně vedli k tomu, abychom si byt dozařídili podle vlastního vkusu,“ uzavírá majitel.

Líbí se vám spojení historických a moderních prvků? Co říkáte na originální umění na stěnách?