Hlavní obsah

Před jménem, za jménem: Jak se vyznat v titulech a nikoho neurazit

Foto: Simikov, Shutterstock.com

Někdo si na nich zakládá a píše si je i na visačku kufru, jiný je spíš tají, aby nevypadal, že dělá ramena, a v akademické obci jsou nepostradatelné. S tituly před nebo za jménem se setkáváme dnes a denně. Nejste si občas jistí, jak je psát a jak jim rozumět? Pak rozhodně čtěte dále.

Článek

Než přijdou na řadu tituly získané studiem, za zmínku stojí i obyčejné oslovení paní nebo slečna. V psané formě lze zkracovat paní na pí (bez tečky), zatímco slečna je sl. (s tečkou). Čeština rozlišuje, je-li žena vdaná, nebo ne, zato angličtina pokročila dále a kromě Mrs. (Mistress, tedy vdaná) a Miss (slečna čili svobodná) má ještě třetí, řeklo by se moderní a univerzální, tvar Ms., když nevíte nebo si nejste jistí.

Za jménem i před ním

Začneme tituly, které se stále úplně nevžily. Když má někdo za jménem napsáno DiS. (diplomovaný specialista), znamená to, že je absolventem vyšší odborné školy. Bc. (bakalář) respektive BcA. (bakalář umění) používají ti, kteří si na vysoké „odkroutili“ tři roky a řádně ukončili bakalářské studium.

Další formou studia je magisterské, zakončené titulem Ing. (inženýr), Ing. arch. (inženýr architekt) nebo Mgr. (magistr), případně MgA. (magistr umění). Jisté specifikum má studium medicíny – trvá obvykle šest let a absolventi získávají titul MUDr., tedy pokud si vybrali všeobecné lékařství, zubaři používají MDDr. a veterináři MVDr.

Foto: didesign021, Shutterstock.com

Doktoři veterinárního lékařství jsou absolventy magisterského studia

Malý, nebo velký doktor?

Když se po magisterském oboru rozhodnete pokračovat ve studiu a složíte rigorózní zkoušku, změní se váš titul na „skorodoktorský“. Oblíbené JUDr. (práva), RNDr. (přírodní vědy), PharmDr. (farmacie), ThDr. či ThLic. (teologie), případně PhDr. (společenské a humanitní vědy) jsou lidově označovány jako „malý doktorát“. Jde o jakousi českou specialitu, která ve světě nemá obdoby. Přesto se u nás pro držitele těchto titulů po léta traduje oslovení „doktore“ a „doktorko“, i když poněkud neprávem.

Naopak takzvaný „velký doktorát“ je světově uznávaný a získá ho ten, kdo absolvoval doktorský studijní program (postgraduální studium), složil státní doktorskou zkoušku a obhájil dizertaci. Po několikaletém snažení v jakémkoli oboru získá doktorand titul Ph.D. (píše se se dvěma tečkami bez mezery a vyslovuje se pí ejč dý nebo počeštěně pé há dé), u doktora teologie je to titul Th.D.

Dodejme, že starší obdobou velkého doktorátu byly tituly CSc. (kandidát věd) a DrSc. nebo DSc. (doktor věd), které však nebyly kompatibilní se světem, proto se dnes neudělují a užívají je jen lidé, kteří jich dosáhli dříve.

Pro vysokoškolské učitele jsou specifické dva tituly: docent (doc.) a profesor (prof.). Na rozdíl od předchozích je minimálně na akademické půdě nanejvýš vhodné dotyčné takto oslovovat, protože do jisté míry dokládají jejich erudici a není snadné je získat.

Co všechno odnesl čas…

Komu se který titul uděluje a jak se přesně píše, je uvedeno v zákoně o vysokých školách. V dnešní verzi už nenajdete titul PaedDr. (doktor pedagogiky) či za socialistické éry oblíbený RSDr. (doktor sociálně-politických věd), kterému se posměšně říkalo Rozhodnutím Strany Doktor. Mezi vysokoškolské tituly se také nepočítají ty, které kdysi udělovala Akademie věd ČR, tedy akad. (akademik) a čestný doktorát dr. h. c. (doctor honoris causa). Zavátý prachem, a tudíž nepoužívaný, je i diplomovaný inženýr se svým dipl. Ing. či označení ak. arch. (akademický architekt) a podobně malíř a sochař.

Foto: Jacob Lund, Shutterstock.com

Označení a zkratky titulů se mění, znalosti a dovednosti zůstávají

A jak je tedy píšeme?

Většina akademických titulů se píše s velkým počátečním písmenem, před křestním jménem a vždy zakončené tečkou, například Mgr., Bc., JUDr. nebo Ing. Výjimkou jsou tituly prof. a doc., které sice stojí před jménem, ale na začátku mají malé písmeno.

Druhou, nepoměrně menší skupinou titulů jsou ty, které se stavějí za příjmení. Z pohledu větné skladby se chovají jako přístavek, proto je nutné je ve větě z obou stran oddělovat čárkou. V praxi to vypadá takto: „Řeč pronesl RNDr. Josef Novák, CSc., který se pozastavil nad…“. Patří sem tituly DiS., Ph.D. (respektive Th.D.), ze starších jsou to CSc., DrSc. či DSc.

Není to zákonem dané, ale obecně platí, že se v běžném styku používá jen nejvýše dosažený titul. Získal-li Mgr. titul JUDr., není nutné psát si před jméno oba. Trváte-li na tom, dodržujte pořadí vyšší před nižším, tedy bezprostředně před jménem bude třeba Ing. a před ním, na prvním místě RNDr., protože je hodnostně vyšší. V případě absolutoria dvou odlišných oborů se stejným titulem je doplníte o latinské „et“, například Mgr. et Mgr.

Cizí a zvláštní případy

Samostatnou kategorií jsou tituly, které si můžete přivézt ze zahraničí. Nejčastější je profesní manažerský titul MBA (čteme em bí ej), tedy Master of Business Administration. U právníků pak občas zahlédnete označení LLM (Master of Laws). Lékaři v anglosaském světě obvykle používají M.D. – Doctor of Medicine. Dodejme, že ve většině případů tyto tituly píšeme velkými písmeny po čárce za příjmením, ale systém není nijak striktní. Co se týče jejich prestiže u nás, odborníci z branže je rozhodně ocení, ovšem v mluveném jazyce se nijak nevžily, proto je jejich role jen jakýmsi „odborným přívažkem“ ke jménu.

Pomohli jsme vám zorientovat se v titulech?

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama