Článek
Ráda bych se s vámi podělila o svůj smutný, leč zkušenostmi plný příběh, který se odehrál zhruba před dvěma lety. Po boku jsem tehdy měla báječného mužského, policistu, spolehlivého a schopného partnera, zdatného milence a potenciálního otce svých dětí...
Žili jsme „na hromádce", ale plánování společné budoucnosti a založení rodiny bylo poměrně častým tématem našich hovorů. Splňoval snad vše, co jsem od muže očekávala, své chyby má každý, ale ty jsem samozřejmě v neskonalé zamilovanosti tolerovala, příp. se z nich snažila dělat pozitiva. Byl mi balzámem na duši, kamarádky záviděly...
Uběhl rok a půl společného soužití v malém bytě a mne ani nenapadlo, že by naše pohádka plná lásky mohla vůbec skončit... Můj přítel, říkejme mu například David, měl spoustu přátel, hlavně mezi svými kolegy-policisty, občas je zval k nám domů na fotbal, na pokec, pomáhali při malování, stěhování atd. Snad všechny jsem si oblíbila, nejvěrnějším a nejstálejším kamarádem však mému milému byl jeho parťák ze služebny Jiří.
S kolegou trávil volný čas
Byli téměř jako bratři, nebylo téma, ke kterému by neměli co říct, spojoval je podobný smysl pro humor, stejné nadšení pro svou práci a společnými zájmy trávili i většinu svého volného času. Poslední dva měsíce našeho vztahu jsem se dostávala jaksi do ústraní, tu a tam mi přítel oznámil přesčas, tu a tam šichtu navíc, tu a tam mi místo obvyklého sobotního výletu naservíroval víkendovou akci s klukama z práce někde na chalupě...
Ze dne na den jsme spolu přestali intimně žít, přes veškerou snahu, kterou jsem vynaložila do obnovení a vylepšení našeho sexuálního života, můj přítel dále zůstával neoblomný, připravený vždy vytasit vhodnou výmluvu. Dočkala jsem se nejvýše polibku na čelo, přivinutí do náruče a zahuhlání čehosi o dobré noci (po pár dnech i to přivinutí do náruče zmizelo...).
Netušila jsem, že není pouhý kamarádFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Nechtěla jsem to vzdát
Vztah nestál za nic, s Davidem nebyla řeč, nikdy mi nic nechtěl vysvětlovat a svou náhlou změnu chování odbyl zabručením. Já chtěla bojovat, nehodlala jsem se své lásky jen tak vzdát, zahodit vše krásné, ale to neskutečné trápení bylo čím dál tím nesnesitelnější a já tušila zradu a brzký konec. Tabletky Neurolu se brzy staly mým věrným společníkem.
Asi nikdy nezapomenu na chmurnou březnovou sobotu, kdy jsme s Davidem a naším psem lenošili u nějakého filmu. Sáhl po ovladači, vypnul televizi a se sklopenou hlavou potichu vykoktal pár vět o své lásce k Jiřímu, o neuvěřitelném zjištění své homosexuality, o potřebě změny, o tom, jak je mu vše líto... V tu chvíli by se asi ve mně krve nedořezal, vztek se míchal s bezmocí, slzy tekly jako hrachy, prosby, nadávky - příkladná ukázka hysterické ženské.
Avšak zlaté motto Čas je nejlepší lékař se plně osvědčilo. David se opravdu odstěhoval, psa jsem si nechala, dvakrát do měsíce si napíšeme textovku o tom, jak jde život. A on žije spokojeně se svým přítelem. Ze srdce mu přeji tu největší kopu štěstí, ale ona bolest po jeho ztrátě byla neskutečná.
Naše Téma týdne zní: Manžel mi zahnul s mužem! Máte k tomu co říct? Stalo se to přímo vám nebo vaší kamarádce? Jaký na to máte názor? Odpustila byste mu? A je to vůbec nevěra? Své názory, zkušenosti a postřehy nám posílejte na adresu info@prozeny.cz pod heslem Téma týdne. Vaše příspěvky budeme postupně zveřejňovat a v pondělí vybereme 3 z vás, které za svůj příspěvek získají 500 korun!
