Hlavní obsah

Stopování mi zničilo život!

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Stopování mi změnilo život

Píšete nám do redakce nejrůznější příběhy. Některé mají šťastné, jiné smutné konce. Ten následující bohužel patří k těm druhým.

Článek

Nebylo mi ani 18 let, zkrátka zbývalo mi k plnoletosti pár měsíců. Měla jsem přítele, který byl na vojně. Když byl víkend, přijel, já a moje sestra i on a jeho kamarád jsme šli na diskotéku.

Všechno začalo stopováním

Ten večer nás diskotéka nebavila, rozhodli jsme se stopovat a jít do další vesnice na rockovou zábavu. Kluci nás super bavili, někdy nás trošku postrašili, ale byla to sranda, než přišel horor jménem znásilnění. Stopovali jsme, zastavil žigulík, nabídl nám, že nás sveze, ať si jako holky sedneme do auta a kluci ať trošku roztlačí auto, tak se stalo.

Já si sedla jako první a řidič se rozjel, se mnou. Nemohla jsem se dostat ven, plakala jsem, řvala, ať mě pustí, škrábala ho, a nic, zajel na polňačku, zjistila jsem, že jsou kliky vylámané, a snažila jsem se přelézt dopředu. Chytil mě tak surově, že jsem se nepohnula, a v druhé ruce držel nůž, přiložil mi ho na krk a znásilnil mě. Nezastavilo ho ani to, že jsem v slzách křičela: „Mami!"

Nevydržel a vzal si život!

Pak mi řekl, že můžu jít. Utíkala jsem přes pole, řepu, byla jsem zablácená. A ve zdejší vesnici jsem volala celá vytřepaná z budky policii, dojeli a násilníka po půl hodině měli. Pamatovala jsem si SPZ.

Odsoudili ho. Jeho rodiče mi tenkrát nabídli pět tisíc korun, ať to udání zruším. Já jsem to odmítla, pak přišla násilníkova manželka i s dcerou. Když ho propustili, nevydržel to a jeho manželka chtěla rozvod. On se zavřel do garáže a vypil fridex. A už není mezi námi. Mně zůstal šrám, vzpomínky a nedůvěra v muže. Nedokážu důvěřovat v partnerství, toto mě poznamenalo.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama