Hlavní obsah

Tohle má od práce snů daleko aneb Spalovač mrtvol v realitě

Foto: Marianna Bartková

Foto: Marianna Bartková

Reklama

Aktualizováno

S ústředním hrdinou spisovatele Ladislava Fukse (†70) má osmadvacetiletý René Kukačka společné naštěstí jen zaměstnání, ale i to budí v lidech hrůzu. Jeho klienti jsou totiž už pěkných pár dní po smrti. Jak se žije živým v pochmurném krematoriu?

Článek

Vystudoval obor autotronik a ještě před pár lety si jeho rodina myslela, že opravou motorových vozidel se René Kukačka bude i živit. Osud měl s mladíkem však jiné plány. Zavedl ho tam, kde ostatním cesta definitivně končí – ke kremační peci.

Jak byste se popsal? Kdo je vlastně René? 

Je to pohodový, myslím že i pracovitý, zásadový, upovídaný a, jak říkají kamarádi, dobrý kluk.

Kde se zrodil nápad, že bude tento dobrý kluk pracovat na poněkud neobvyklé pozici, jako je obsluha kremační pece?

Tak nebyl to můj celoživotní sen, ta práce ke mně přišla spíš náhodou. Jednou mi zavolal kamarád, který má na starosti správu a údržbu areálu krematoria Vysočanské zahrady, a protože měli zrovna volné místo, zeptal se, zda bych o to neměl zájem. No a já souhlasil. V předchozím zaměstnání už to nebylo ono, hlavně jsem trávil spoustu času na cestách, mimo domov. Chtěl jsem být víc s rodinou.

A co jste dělal předtím? 

Výškové práce, respektive sanace skal. Jednalo se o zabezpečení skal poblíž silnic, cest a kolejišť.

Foto: Archiv Reného Kukačky

René Kukačka má v krematoriu klasickou osmihodinovku od pondělí do pátku. Podle počtu nebožtíků musí do práce občas i o víkenduFoto: Archiv Reného Kukačky

Takže jste absolvoval pohovor v krematoriu a zaměstnání změnil. Jak takový pohovor vypadal? 

Asi jako každý jiný, jen se několikrát ujišťovali, zda mi tento druh práce nevadí. Nastoupit jsem mohl téměř okamžitě, protože v krematoriu na obsluhu pece zrovna nutně někoho potřebovali.

Co na vaše rozhodnutí říkala rodina? 

Mamka nadšená vůbec nebyla, přišlo jí to strašně morbidní a pořád si myslela, že si z ní dělám srandu. Ani babička nechápala, proč jsem si vybral kariéru zrovna v pohřebnictví, a snažila se mi to rozmluvit. Akorát brácha se tomu smál. Připadalo mu to hustý.

A partnerce to nevadí? 

Tak s mou manželkou Růženkou se známe od našich patnácti let. Když nám bylo devatenáct, začali jsme spolu chodit a v roce 2014 jsem ji na fotbalovém hřišti požádal o ruku. Protože se mnou prožívala vždycky všechno, nemá s tím nejmenší problém. Možná je to tedy i tím, že pracuje jako zdravotní sestra na interním oddělení, kde se s mrtvými bohužel také tu a tam potká.

Foto: Marianna Bartková

René je čtyři roky šťastně ženatý se zdravotní sestrou Růženou (28), která mu své ano řekla v roce 2014 na fotbalovém hřišti Foto: Marianna Bartková

Je v pohřebnictví všudypřítomná smuteční nálada, nebo ne? Jak se s tím vyrovnáváte? 

Na každodenní střet s nebožtíky jsem už víceméně zvyklý, takže mi to ani nepřijde. S kolegy se v práci normálně bavíme, diskutujeme a samozřejmě občas prohodíme i nějaký ten vtípek. Jinak bychom se zbláznili.

V čem přesně vaše práce spočívá? 

Vyřizuji příjmy nebožtíků a jejich ukládání do lednice neboli chladicí místnosti. Pak obsluhuji kremační pec a nakonec ukládám urny do místnosti k tomu určené.

Co je nejhorší? 

Asi občas zápach. Nevím jak to popsat, ale pokaždé je to trochu jiné. Hlavně podle toho, jak je tělo staré a velké.

Hraje nějakou roli velikost těla i v tom, jak dlouho kremace trvá? 

Každá kremace dospělého člověka trvá kolem hodiny až hodiny a půl. Pokud je tělo objemnější, prodlužuje se klidně i na dvě hodiny. Existuje ale více programů pálení, takže je samozřejmě přizpůsobujeme hmotnosti.

Foto: Archiv Reného Kukačky

Kromě popela po kremaci z nebožtíka zůstanou jen umělé zuby, šrouby a endoprotézy Foto: Archiv Reného Kukačky

Kolik máte kremací měsíčně?

Na našich dvou pecích zvládáme přibližně 700 žehů. Jde o to, že nemohou být v neustálém provozu. Potřebují pár hodin na vychladnutí, aby v nich klesla teplota a pořád se jen nezvyšovala. Rozpálené pece dosahují hodnoty přes 1000 °C a vhodná teplota, při které nám systém dovolí zavézt další rakev, je 770 °C.

Nemůže pec poškodit nějaký předmět, který pozůstalí schovají zesnulému na poslední cestu do rakve? 

Pokud pozůstalí dají do rakve nějaké předměty, chtějí, aby je měl zesnulý u sebe do poslední chvíle. Samozřejmě jim už nedojde, že by takové drobnosti mohly kremační peci nějak vadit. Jenže například natlakované pivo v plechovce, které v peci bouchne, není opravdu nic dobrého. Podobné věci pak poškozují šamot, jímž je pec vyzděna.

Pivo v plechovce je zvláštní dar. Co se ještě nejčastěji do rakve přidává? 

Třeba cigarety, šperky, peníze nebo knihy.

Kolik pohřeb žehem vlastně stojí? 

Cena kremace je závislá na požadavcích. Může být samotná kremace nebo i s obřadem. Pokud je s obřadem, započítávají se do toho další položky jako například květiny, věnce nebo řečník. Dále cenu hodně ovlivňuje typ rakve. Je to zkrátka hodně individuální, ale žeh s obřadem stojí obvykle kolem dvaceti tisíc korun, někdy i víc.

Rozhodují se lidé u nás v České republice i pro otevřenou rakev? 

Pár takových případů znám. Ale podle mého názoru by si pozůstalí měli pamatovat zesnulého takového, jaký byl, rakev bych už neotvíral. Přeci jen nebožtík nevypadá tak, jak vypadal za života. Svaly ani nic ostatního už nepracuje a je to dost znát. Prostě celkově je to někdo úplně jiný.

Foto: Marianna Bartková

Vystudovaný autotronik obsluhuje kremační pece rád a dokud ho to bude bavit, nepřestaneFoto: Marianna Bartková

A u sebe byste upřednostnil kremaci, nebo pohřeb do země? 

Spíš kremaci. Při představě, že mě v zemi ožírají červi, si raději vyberu urnu s popelem. A nezaberu tolik místa.

Můžete mi ještě prozradit, jak relaxujete nebo co rád děláte, když trávíte svůj čas s živými? 

Věnuji se rodině, sekání a zalévání zahrady a tomu, co po mně zrovna kdo potřebuje. Hodně času trávím také u grilu. Nejlepším odreagováním je pro mě ale fitko či jízda na čtyřkolkách s naším Bajaja gangem, šestičlennou partou bláznů na čtyřech kolech. Byli jsme i v Rumunsku, kde to bylo fakt skvělý. Místní nemají žádný problém s tím, po čí louce jezdíme, všichni jsou vstřícní a příroda nádherná. No a občas si zarelaxuju se skleničkou rumu.

Netradiční povolání, že? A víte, čím se živili tito herci, než se stali slavnými?

Reklama

Načítám