Vybíráme dřez do kuchyně: Je libo kulatý, hranatý, nebo oválný?

Dřez je velmi zatěžovaným místem kuchyně, proto při volbě materiálu vždy uvažujte, jak často vaříte a jak moc kuchyni využíváte. Jaké možnosti se nabízejí? Klasický nerez, granit, přírodní, umělý a tvrzený kámen a keramika. Abyste si mohli dobře vybrat, je dobré vědět, jaké mají jednotlivé materiály výhody a nevýhody.

Nerezový dřez – to je klasika s mnoha plusy. Je cenově nejdostupnější, jeho šedý odstín lze snadno kombinovat s jakýmkoliv typem a barvou kuchyně, je vysoce odolný proti korozi a neublíží mu běžné čisticí prostředky. Je pružný, takže nepraská, odolá i vysokým teplotám.

Nevýhodou je náchylnost k poškrábání – i drobné stopy jsou patrné již po kratší době používání. Existují různé typy plechu, ze kterého se dřezy vyrábějí: tenký plech (0,5 mm) představuje úspornou, „chatrnější“ variantu, praktičtější je dřez z hrubého plechu (1 až 1,2 mm).

„U nerezových dřezů se přesvědčte, že jsou vyrobeny z nerezavějící chromniklové oceli 18/10, v jejímž složení je 18 procent chromu a 10 procent niklu,“ radí Kateřina Kávová ze společnosti Franke. Povrch může být hladký i matný a najdete i texturované nebo kartáčované provedení.

Už vás nerez nebaví? Pak v úvahu přicházejí dřezy granitové – ty jsou vyrobené z drceného kamene a pojiva, případně dalších příměsí. Jejich výhodou je moderní design, snadná údržba bez zaschlých kapiček, odolnost proti poškrábání nebo odlomení, stálost barev. Vybrat si lze z mnoha odstínů, od světlých po tmavé, přesně na míru každé kuchyni.

Alternativou granitových jsou dřezy kompozitní, vyráběné ze speciálního syntetického materiálu SMC (sheet moulding composite). Jedná se o levnější variantu – s nižší odolností proti poškození a usazování nečistot. V nabídce je více barev, typů, povrchových úprav i tvarů. Jestliže tedy nechcete nerez, ale rozpočet vám dražší materiály nedovoluje, je lehký a pevný  kompozit v moderním designu příjemnou volbou.

Keramika opět zažívá boom, a to v různých podobách. Oproti jiným materiálům je pevná, neporézní, odolná proti vysokým teplotám i chemikáliím a glazura je jemná na dotyk. Dřezy z keramiky jsou k dostání především v rustikálním designu, hodí se krásně i do oblíbeného stylu francouzské Provence. Nevýhodou je obecně vysoká pořizovací cena, která se projeví především v případě kombinace keramického dřezu s kuchyňskou deskou ze stejného materiálu.

Výhodou umělého kamene je jeho flexibilita a měkkost během výroby – díky vyššímu obsahu pryskyřice lze vytvořit i oblé tvary a dřez vylisovat přímo do desky, kdy se stane její součástí beze spár. V nabídce je mnoho odstínů, materiál je na omak teplý, jednotný a nenáročný na údržbu. Co může být výhodou, přináší také drobnou nevýhodu – právě „měkkost“ umělého kamene způsobuje vyšší náchylnost na poškrábání. Vše jde znovu zaleštit, ale je to již práce navíc.

Umyvadlo i dřez můžete mít i z přírodního kamene, ale jedná se spíše o zakázkovou záležitost s vysokou cenou. Vznikají z jednoho kusu kamene, takže každý je vlastně originál, a na údržbu je potřeba speciální impregnace.

Jako tvrzený (technický) kámen se označuje materiál zhotovený z písku nebo nadrcené směsi kameniva spojené pojivem, často to bývá pryskyřice. K tomuto základu se přidávají pigmenty či sklo, aby se dosáhlo požadovaného odstínu či odlesků.

„Zákaznice, které si přejí něco opravdu netradičního, si mohou vybrat dřez z tvrzeného kamene, který jim bude vytvořen kameníkem přesně na míru. Takový dřez se lepí z desek tohoto materiálu, bude tedy vždy hranatý, ale rozměry jsou již čistě na vás,“ uvádí Andrea Freislebenová ze společnosti Technistone.

Kromě výše zmíněných, nejpoužívanějších materiálů existuje řada dalších možností – například dřezy ze skla či dřeva.

Jaký dřez máte doma a jste s vlastnostmi jeho materiálu spokojeni?