Záhada chybějící penisové kosti: Proč o ni muži přišli?

Kost, vědecky známá jako baculum, se nachází u koček, psů či potkanů, stejně jako našich bratranců šimpanzů a goril. Obecně má proměnnou šířku i tvar, přičemž savci jsou na ni tak nějak zvyklí – s výjimkou jednoho. Tím je člověk. Proč zrovna v jeho případě příroda šetřila? Výzkum publikovaný v žurnálu Proceedings of the Royal Society hovoří jasně.

Biologičtí antropologové Matilda Brindle a Christopher Opie z univerzity College v Londýně zjistili, že kost baculum se poprvé u savců objevila před 145 až 95 miliony lety a od té doby prošla výraznými změnami. Baculum je přitom „významně delší“ u primátů a masožravců. (Třeba takoví šimpanzi mají pyjovou kost dlouhou asi centimetr, u velryb už je to přes tři metry.)

Podle odborníků muži kdysi dávno zmíněnou kostí vybavení byli, nicméně vinou evoluce se tahle původně potřebná záležitost vytratila. Důvod? Její existence primárně souvisí s potřebou délky pohlavního styku, který by rozhodně neměl trvat jen pár vteřin! Už vám docházejí souvislosti?

Závěry výzkumu naznačují, že savci, zejména primáti, kteří mají více sexuálních partnerů, vykazují „vysokou úroveň sexuální konkurence“. Musí se tedy u samic víc a déle snažit. To je jedna věc. Penisová kost s tím vším souvisí tak, že přímo ovlivňuje již zmíněnou délku pohlavního styku, což je důležité zejména při efektivním předání genetického materiálu ze samce na samici.

Vědci v této souvislosti říkají, že s pomocí penisové kosti a delšího styku se zvířata úspěšněji reprodukují, čímž porážejí své konkurenty. Kost navíc slouží jako „podpůrná struktura“ během prodloužené penetrace – chrání močovou trubici a brání jejímu zúžení. Proto je podle vědců při páření nesmírně užitečná.

Délka průměrného pohlavního styku od začátku penetrace po mužskou ejakulaci se zastavuje na hodnotě kolem dvou až pěti minut, což potvrzuje třeba doktor Brendan Zietsch z amerického Queenslandu, který se této problematice věnuje celý svůj profesionální život. Suma sumárum, právě proto muži žádnou kost nepotřebují. Kromě jejich nevalné sexuální výdrže (aspoň v porovnání s živočišnou říší), je tu také další věc, ke které výzkumníci přihlížejí.

Asi před 1,9 miliony let začal být Homo erectus monogamní. Vzhledem k tomu, že se člověk může usadit jen s jedním partnerem, nepřikládá se penisové kosti takový význam, protože se systém páření změnil. Tedy aspoň tak to tvrdí Christopher Opie, hlavní autor studie, s tím, že v podstatě tam, kde se samci nesnaží oplodnit co nejvíce samic, se penisová kost ztrácí – u téměř monogamního člověka zcela. Tak co vlastně v penisu tak „křupe“?

Když se partnerův ztopořený klacík zkroutí nebo ohne do pozice, kterou příroda rozhodně nezamýšlela, došlo k přetržení šlach a vaziva. V důsledku jejich porušení může nastat vnitřní krvácení, které se spojuje s nenávratným poškozením pyje. Klíčové je vyhledání lékaře do několika hodin po úrazu. Kdo čeká déle, tomu ani urolog nepomůže.

A jaké zkušenosti máte právě vy? Už jste se někdy setkali se situací, kdy se penis ohnul?