Článek
Jednu takovou lásku jsem také zažila, i když tak trochu zakázanou. Byli jsme na školním výletě a do té doby mě ani nenapadlo dívat se na našeho matikáře-fyzikáře jako na muže. Byl pro mě učitelem, který mi sázel jednu kuli za druhou, nutil mě učit se vzorečky a chápat něco, k čemu holky příliš vlohy nemají.
Několika spolužačkám se ale líbil a první večer ho vyzvaly, ať si s námi zahraje flašku. Zábava byla v plném proudu, když mu vyšel úkol právě se mnou – polibek! Zašumělo to a on pod dohledem 26 puberťáckých očí přitiskl své rty na moje. Byla to vážně jen trošku delší pusa, žádný polibek, ale já v ten moment cítila, že kdybych neseděla, nejspíš se zhroutím.
Byla jsem pak už úplně mimo a nedokázala jsem se na nic soustředit. Během jediné pusy se moje sedmnáctileté srdíčko zaláskovalo a já pak další dva dny nedělala nic jiného než vytvářela příležitosti, jak jej potkat o samotě a jak s ním mluvit. Jenže už nic nenásledovalo, on to asi neprožíval tak jako já.
Další rok jsem maturovala a na našem večírku si s tímto učitelem potykala celá třída. Byli jsme už trošku opojení a možná proto za mnou přišel a řekl mi: „Ty jsi do mě byla minulý rok zamilovaná, že jo?“ Se smíchem jsem přiznala barvu. „A víš, že jsem na ten náš polibek taky často myslel? Docela mě mrzelo, že tam bylo tolik lidí.“ Přiznáním mi doslova vyrazil dech a možná proto, nebo to bylo tím vínem (?), jsem mu šok vrátila slovy: „Teď jsme tu ale sami.“
Skončilo to asi hodinovou líbačkou na chodbičce oné restaurace, pak jsme museli zpět. Od té doby jsme se ani nesešli, ani se nezkontaktovali, dokonce jsme se ani nepotkali na ulici. A možná to tak má být, protože vzpomínky bývají to nejkrásnější.
Máte nějaký osudový příběh z léta, který vám poznamenal negativně život? Pojďte se nám svěřit a ulevit si na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.
