Hlavní obsah

Ženy jsou manipulátorky, ale své zbraně málo využívají aneb Souboj pohlaví podle psychoterapeutky

Foto: Andrea Růžičková

Šárka Vávrová

Jestli to takhle půjde dál, nastane Země žen jako ve sci-fi románu Vladimíra Párala, kde něžné pohlaví ovládlo celou planetu. Některé ženy se totiž chovají čím dál víc jako muži, zatímco v mužích jejich pravou podstatu ušlapávají. A proto je pro ně těžké najít si partnera.

Článek

Za vším hledej ženu, chtělo se mi dost často křičet při psaní tohoto rozhovoru. Vypadá to totiž, že se ze společnosti vytrácejí opravdoví muži a jsou nahrazováni zženštilými padavkami. Psychoterapeutka Šárka Vávrová ve své knize „Deník koučky“ píše, že v tom máme prsty my ženy, protože přebíráme jejich role. Proto jsem se jí zeptala, co s tím.

Mám pocit, že dost žen kolem čtyřicítky nemá partnera, nebo je to jen nějaká moje sociální bublina?

Určitě to není jen ve vašem okolí, jde o problém dnešní doby. Roli v tom hraje emancipace. Dříve jsme se více brali a zároveň i méně rozváděli. A dneska jen hledíme na to, jak se co nejrychleji rozvést, místo abychom problém řešili. Ženy jsou více emancipované a muže přestávají potřebovat. Tím dochází k disharmonii ve vztahu, kdy muži mají pocit, že jsou neužiteční a k ničemu, a tím pádem přestávají plnit svoji úlohu alfa samce, tedy sebevědomého muže, který ví, jak se má k ženě správně chovat, dokáže se postarat o rodinu a zabezpečit ji.

To zní skoro jako apokalypsa. Co se stalo?

Ženy muže asi trochu zhýčkaly a muži tak více zženštili. Což v realitě znamená, že jim moc nejdou mužské práce a ženy je dělají za ně. V tuhle chvíli přichází čas položit si otázku, co ta žena vlastně chce? Odpověď je, že chce zpátky alfa samce. Jenže problém je, že jich už moc není. Navíc některé z nás začínají plně fungovat v rámci mužské energie – sama si zvládne doma pověsit obrázek na zeď, vymalovat, dojet si do servisu s autem. Nějakým způsobem už prostě muže nepotřebujeme.

Jak z toho ven?

Na svých seminářích a terapiích apeluji na to, abychom se vrátili zpět do původních rolí. Muži do role rytíře a my do role princezny, která je hýčkána a opečovávaná. Primární problém vidím už u výchovy synů, kdy syn vidí v matce živitelku rodiny, která je schopná samoživitelka, nebo zastává v rodině dominantní funkci a muže vůbec nepotřebuje. Syn tak poté jde kopírovat nesprávný vzorec chování. Často ženy chtějí galantní muže, kteří podrží dveře, vezmou tašku, ale musíme je k tomu vychovávat a především jim to dovolit.

Což ale často neděláme.

Přesně tak. Ženy, které mají pocit, že vše dokážou samy, v sobě většinou mají hodně mužské energie. Všimněte si všech těch manažerek a žen na vysokých pozicích, jak se kolem sebe ohání ostrými lokty. To přece s ženskostí nemá nic společného!

Takže se z nás pomalu stávají muži?

Trochu ano, ale pořád v nás zůstává ta ženskost, jen se začne ukrývat hlouběji a hlouběji. Ale jaké muže taková žena potká? Pokud v sobě budeme mít hodně mužské energie, nemůžeme k sobě přece přitáhnout chlapa s mužskou energií. To nelze, přitahujeme se vždy polaritně. Což znamená, že přitahujeme muže s větší ženskou energií, který možná více rozumí ženám, ale také se o něho musíme starat i finančně.

Foto: Andrea Růžičková

Podle psychoterapeutky Šárky Vávrové ztrácíme ženskost

Promiňte, ale teď to skoro vypadá, že my ženy nic neděláme a necháváme se živit.

Možná to tak vyznělo, ale rozhodně to tak nemyslím! Muž je primárně lovec a má živit rodinu. Žena má být okrasou muže, vytvářet mu domov, na což jsme už úplně zapomněly. Muž má poskytovat ženě zdroje k tomu, aby ho mohla budovat. To jsou naše biologické funkce. Jenže z žen se postupem doby staly otrokyně muže. Takové, které jen stojí u plotny a starají se o děti. Ale tak to rozhodně není.

Myslím si, že v tom může být rozpor nejedné současné ženy. Být květinkou, anebo soběstačnou a úspěšnou ženou, jejíž hlavní rolí není jen rodit děti a starat se o domácnost? Jak najít rovnováhu?

Musíte s tím pracovat vědomě. A především se nad tím zamyslet. Co třeba je ženská práce? Rozhodně to není vyměňovat kolo u auta. Já jsem v minulosti také měla více mužské energie, protože to bylo pro mne nezbytné. Rozhodla jsem se to změnit a být ženou. Dneska bych si už rozbité kolo u auta neopravila, i kdybych to dokázala. Už nejsem hrdá na to, že zvládnu mužské práce. Budu čekat tak dlouho, než nějaký muž přijede a to kolo mi opraví. Tím dám jasně najevo, jak jsou role rozdělené. Což ale neznamená, že muž se nemůže starat o děti nebo vařit. Společnost určitým způsobem působí na muže a ženy a ovlivňuje i genderové role. Dnešní korporátní společnosti potřebují ženy s mužským chováním, jinak by v práci s muži neobstály.

Ale jak má žena, která nemá mužské chování, v tom korporátu obstát?

Klidně můžu být manažerkou a mít ostré lokty, ale musím si u toho zachovat svou ženskost. Své role mohu hrát v práci i doma. V práci mohu být ostrá manažerka, ale doma a vedle svého muže křehká žena. Vždyť ženy jsou obrovské manipulátorky! Mají v sobě vrozenou techniku manipulovat s muži, akorát na to občas zapomněly a používají více mužské techniky.

Tou manipulací myslíte používání ženských zbraní?

Ano, a tou je třeba flirt. To je přece tak krásná záležitost. Jen se z toho udělalo sexuální obtěžování, takže se muži se ženami bojí flirtovat. Vyhlásily jsme jim tím vlastně sexuální válku, v důsledku čehož jsou muži vystrašení a raději nic nezkoušejí. Přitom je to přirozené, když se vrátíme do dob první republiky, tam muži s ženami flirtovali neustále. Dámy samozřejmě vyhledávaly takové jedince, kteří byli dobře zabezpečeni a byla u nich jistota, že se dokážou postarat o rodinu.

Jenže jak ženy, tak muži dnes asi moc flirtovat neumějí. A pletou si to se sexuálními narážkami.

My ženy hlavně s muži bojujeme. A až s nimi přestaneme bojovat a uznáme je jako plnohodnotné bytosti hodné lásky, tak se to opět zlepší. Mám cvičení, kdy dávám klientům slovíčka a chci po nich asociaci, která je napadne. Když se zeptám žen, které ke mně chodí, na asociaci ke slovu muž, víte, co odpovědí?

Nevím, prozraďte.

Debil! Tak si představte, jakého muže pak mohou potkat, když si o všech myslí, že to jsou debilové? Vlastně až ve chvíli, kdy zjistíme, že i oni jsou krásné bytosti, stejně jako my ženy a přestaneme s nimi bojovat, tak se vztahy zase srovnají. Fenoménem dnešní doby je, že flirtujeme pomocí esemesek, smajlíků, mailů, sociálních sítí, ale chybí nám bezprostřední kontakt. Přes telefon si nemůžete zaflirtovat s pohledem do očí a úsměvem. Vždyť to je tak vzrušující pro obě strany!

Foto: Andrea Růžičková

Nechme muže, ať nám pomáhají

Všechno to skoro zní, jako kdybychom si za to mohly samy. A co muži? Ti v tom prsty nemají?

Vždy je problém na obou stranách. Z mého pohledu však byla žena vždy ta silnější. Ta, která řídila společnost, i muže! Jenže v minulosti byly ženy dost utlačované a začaly se dožadovat větší rovnoprávnosti, což se povedlo, jenže jsme do té emancipace šly natolik, že jsme to trochu přehnaly. A výsledek toho je, že nám muži zlenivěli. Proč by se také snažili, když jim žena přinese větší výplatu? Proto bych začala u nás žen, ale zároveň je dobré pracovat i s muži a snažit se je vrátit zpátky do role alfa samce. Když se začneme měnit my, oni budou muset zákonitě také.

Je feminismus v tomto případě na škodu, nebo ne?

Já rozhodně netlačím ženu do pozice bytosti, která se jen stará o rodinu, vaří a uklízí. Měla bych radost, kdyby ženy dělaly to, co je baví. Bez ohledu na to, jestli je to péče o domácnost, nebo manažerský post! Sama miluji svoji práci, ale neobětovala bych jí rodinu. Chci být v práci úspěšná, a přesto můžu zůstat ženou, která obdivuje a potřebuje pro svůj život muže. Mám třeba klientky, které ke mně přijdou a číší z nich čistě mužská energie. Musíme poté pracovat na jejich ženské stránce, aby se opět projevila. Občas se ženy stydí být ženami, protože ženu spojují s hloupou a ubrečenou bytostí.

Mají pak vůbec šanci potkat pořádného mužského?

Samozřejmě že tu šanci mají, ale musí začít na sobě pracovat a podporovat svoji ženskou stránku. Hledáme spolu cestu, jak se chovat jako žena a přitom zůstat v silné pozici. Aby muži kolem ní najednou ucítili, že je potřeba ji opečovávat, starat se o ni, protože ona to vyzařuje a vlastně i vyžaduje.

Takže ideální kombinace je manažerka – křehká květinka.

Žena by si měla uvědomit, že muže pro život potřebuje. Ale když z ní vyzařuje „Já se bez tebe obejdu, já si to udělám raději sama“, tak muži ztrácí sebevědomí. Já, kdybych dnes potkala sebevědomého muže, tak ho poprosím o autogram. Je jich skutečně málo. Musíme ale přijít na to, jak jsou úžasní. Jenže bohužel dost žen si o nich myslí, že jsou k ničemu.

Ale někteří muži takoví prostě jsou, ne? Chovají se k nám s despektem a rozhodně o nás nechtějí pečovat.

Jak se k nám budou chovat, záleží pouze na nás a nastavení hranic, kam až jim dovolíme zajít. Musím umět nastavit hranici a ozvat se v případě, že se mi to nelíbí. Řeknu dost, tohle se mi nelibí, to mi nedělej! Zároveň mu ale dovolím mne opečovávat, otevřít mi dveře, koupit mi něco hezkého, protože on se v tom cítí dobře. Sama mám vedle sebe úžasného muže, který mi kupuje květiny a různé dobroty. Říká mi často, jak jsem skvělá, krásná, úžasná, jak je rád, že mne potkal. On mi pouze chce dělat radost a myslí si, že si ty květiny a krásná slova zasloužím. A vrací mi tak zpět moji péči a to, že ho často a ráda chválím a starám se o něho.

Několikrát v životě jsem se setkala s muži, kteří mi svoji nadřazenost dávali dost okatě najevo, přitom si nejsem vědoma, že bych jim hranice vymezila nějak špatně.

Na vině je šovinismus. Takhle se vyjadřují jen muži s nízkým sebevědomím, kteří si tím něco kompenzují. Neumí se postavit muži, a tak svou moc projevují třeba v práci na kolegyni. Tihle jedinci bývají v partnerství pod pantoflem, mají doma silné manažerky, které je řídí, a oni si to takhle kompenzují. Ale kdyby je ženy uznávaly a myslely si o nich, jak jsou úžasní, pak by je chválily a ti muži by se poté v práci chovali jinak. Žena musí k muži vzhlížet. Učím na partnerských seminářích ženy, jak myslí muži, a muže, jak myslí ženy, a věřte, že to je nesmírně zábavné. Tohle by se mělo vyučovat už na základních školách.

Chválený muž, spokojený muž, říkal mi jeden můj profesor.

Teď jste na to kápla! My ženy jsme se je odnaučily chválit. Myslíme si, že když jim budeme říkat, jak jsou úžasní a šikovní, že nám odejdou za jinou, protože mu lichotkami zvedáme sebevědomí. Ale podívejte se na to z druhé strany, proč by muž, který doma slyší, že je jedinečný, skvělý, úžasný, odcházel za jinou ženou? Zároveň ale musí partnerka pečovat i sama o sebe, budovat si sebehodnotu a sebelásku. Tím mu předává vzkaz „Jsem pro tebe ta nejlepší žena.“. Musíme do každého vztahu vstupovat s tím, že jsme to nejlepší, co muže v životě potkalo.

A co vy, vážíte si svého muže a dovolíte mu, aby vás hýčkal?

ynezorPumanzeSaNyknalC