Holky v nesnázích: Petra Vahalíková

Holky v nesnázích

Petra Vahalíková
Petra Vahalíková

Radí Petra Vahalíková, poradkyně, absolventka výcviku v rodinné terapii, a její kolegyně ze společnosti Dlaň životu. Podpoří vás v řešení náročné životní situace. Při své práci uplatňují zkušenosti z oblasti sociální práce, mezilidských vztahů a terapie.

Položit svůj dotaz »
  • Dobrý den.

    Jmenuji se Markéta a je mi 25let. Mám veliký dotaz. Nebo-li spise potřebu ji poradit. Mám manžela a chtěla jsem tím říct, ze než jsme se vzaly bylo vše v pohodě.. Ale pak to začalo ... Začal si psát s holkama a začal se s nimi i vídat... A když jsem mu na to přišla. Byla jsem bita.... .. Máme 4 letou holčičku a jemu nedělalo problém me mlátit i když jsem ji mela na rukou... Vyhodil nás na mráz v pyžamu.. To mužů říct , ze teď prozivam psycho.. A chci poradit s tím , co mám dělat :-( já už si totiž nenecham nic líbit!!... A hlavně zacinam byt hrozné nervózní... Prosím jste jediná která tohle ví, prosím pomoc te mi nebo aspo poradte kam si mám jit pro nějakou pomoc... Je mi hrozné hloupé teď .. Ale předem Děkuji.

    včera 18:59

    Dobrý den,
    je moc dobře, že jste se ozvala. Bylo by nejlépe, pokud byste se kontaktovala na Bílý kruh bezpečí / bezplatnou non stop linku, popř. adresy, najdete na internetu /a to co nejdříve. Tam jsou vyškolení pracovníci, kteří ví, jak v případě domácího násilí postupovat. Kdyby se Vám doma přihodilo znovu něco podobného, co popisujete ve svém dotazu, určitě můžete zavolat - zavolejte! policii ČR / 158 /.
    Držím palce a přeji vše dobré.

    Marta Kozelská, DiS.
    https://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Dobrý den. Jsem ve vztahu 16 let, nevím, jak to bude dál, už jsme se nemilovali asi 2-3 roky, je to divné, chybí mi to, jemu ne? Nedokážeme spolu ani mluvit, on získal v práci pozici vedoucího a já si momentálně hledám zaměstnání, což se mi nyní začíná snad dařit, ale nechci to zakřiknout. Nemám se s kým srovnat, ale myslím, že jsme průměrní ve vztazích. Možná to až moc řeším, mamka mi jednou říkala, že nemám řešit vztahy, je fakt, že kdysi jsem se jimi zabývala, bylo to pro mě něco jako koníček, ale asi to opravdu nebylo chytré, čím víc se člověk něčím zabývá, tím si víc asi ubližuje ve vztahu vlastním, tak jsem se zaměřila sama na sebe, na své sebevědomí, ale srovnávat se s partnerem nemohu, je přece na vedoucí pozici, já se hlásím na nižší pozici, ale to mě ani tak nevadí. On mě má rád, ale jsme dost ovlivněni i právě mojí mamkou, která měla ve vztahu problémy s tátou a hodně velké. Jednu dobu bydlel let sám, ona za ním chodila, nevím, jestli měl i jinou, hrozný obrázek pro mě. Teď se dali dohromady, ale mě to dost ovlivnilo asi i v mém vztahu, otec byl pedant, bývalý voják, drsný jako břitva, mamku asi 2x zbil, když mi bylo 5 let. Prostě si dle jeho názoru dělala co chtěla, je pravda, že já jsem si našla lepšího muže, který se mě i zastane, ale v poslední době, jak se dali naši dohromady, už to tak není a jakoby se obracel proti mě. Není to jednoduché, i přes to jsem v sobě našla dost sebevědomí chodit po pohovorech a působit šťastně, ani nevím, jak jsem se to naučila, jedno je ale jisté, nechci být bez peněz, jen mě mrzí, že už ta intimita z našeho vztahu odešla. Máme dceru 14 let a také nás to asi ovlivňuje. Jsme zkrátka 3 a někdy to nedělá dobrotu. Jen jsem se chtěla někomu svěřit. Přeji hezký večer.

    20. ledna 08:14

    Dobrý den,
    píšete o vztazích ve Vašem blízkém okolí, které nejsou úplně takové, jaké byste si přála. Jestli tomu takto dobře rozumím..?
    Víte, já osobně si myslím, že je naopak dobře, pokud vztahy řešíte. Když je to pro dobro věci, zlepšení kvality žití mezi Vámi a blízkými lidmi okolo Vás... Je sice pravdou, že to někdy může být na obtíž, protože tím "burcujete" laxní přístup ostatních, ale je to na škodu? Každopádně je ale velmi důležité, v tom případě, kdy požadujete větší úsilí od ostatních, aby to samé bylo viděno HLAVNĚ u Vás. Jinak by to mohlo působit falešně.
    Chci Vás proto povzbudit, abyste i nadále hledala to lepší a dobré nejprve sama v sobě a pak také na druhých. Jistě to někdy někdo ocení. A kdyby ne, alespoň tím budete dávat krásný příklad dceři a Vás to může činit šťastnější.

    Pěkné zimní dny!
    Marta Kozelská, DiS.
    https://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Dobrý den,
    omlouvam se za svoji otázku, která sem možná nepatří, ale uz si nevím rady. Na začátku 2.ročníku jsem školu ukončila (v říjnu 2016). A ted po celou dobu od ukončení pracuji. V září bych se chtěla vrátit do školy. Slyšela jsem, ze jde jít na jinou školu, na jiný obor znovu do 2 ročníku. Ze bych nemusela dělat celou školu od znovu . Nevíte o tom něco? Kort když jsem ted doma, takže mám mezi studeem pauzu? Děkuji mockraaat pokud poradite :)
    Roubalová

    18. ledna 08:58

    Dobrý den,
    ano, je možné, že by Vám některé zkoušky mohly být uznány, pokud mají fakulty podobné osnovy předmětu ( jak je to ale se zcela jiným oborem..?). Nejlépe by bylo zajít přímo na studijní oddělení školy na kterou se chcete hlásit a zeptat se tam.

    Mějte se hezky!
    Marta Kozelská, DiS.
    https://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Dobrý den, ráda bych Vás požádala o Váš názor na můj problém s manželem, resp. Váš názor na můj pohled. Máme těžce postižené 6leté dítě, proto už jsme měli dost času na to, se se vším smířit a vyrovnat. Ale problém je v tom, že malý je velmi často nemocný a je velmi často v nemocnicích na operacích. Operovaný byl již snad 11x. A pokaždé, když mi zavolají, že jej převáží do nemocnice nebo že bude znovu operován, srazí mě to na kolena, obrovsky vystresuje a jsem strachy bez sebe, aby to malý přežil. A v tom je právě problém. Manžel mi neustále říká, že vše přeháním a prožívám přehnaně a až trochu hystericky. Spolu s mou sestrou mi říká, že se musím smířit s tím, že je malý nemocný a postižený a tak to prostě je. Ale to já vím a s tím, že malý je v tomto stavu smířená jsem, ale znamená to, že se o něj nesmím bát a nemůže mě rozrušit špatná zpráva, jen proto, že vím, že je postižený? Už jsem i z jeho řečí zmatená a nevím, jestli prostě opravdu nejsem jen hysterická, když mě každá nová operace takto "semele" a nejsem jen (jak on říká) "přehnaná". Snažím se proto i doma tvářit, že jsem nad věcí, ale vevnitř jsem mrtvá strachy. To, že vím, že malý je nevyléčitelně nemocný, přeci neznamená, že mě jeho bolest jako mámu nemůže bolet. Co si, prosím Vás, o tom myslíte? Moc děkuji za odpověď.

    18. ledna 08:48

    Dobrý den,
    děkuji za Vaše psaní. Jste upřímná, pokusím se Vám proto také upřímně sdělit,co mne po přečtení Vašeho dotazu napadlo. Jste maminkou svému 6 letému postiženému dítěti a je pochopitelné,že tíha jeho onemocnění na Vás doléhá. Na druhé straně si myslím, že je důležité nezapomenout kvůli limitům a hranicím postiženého syna žít dál. Pokusit se nesoustředit veškerou svou energii jen na postižení syna. Ale snažit se jako máma dále otevírat životu, případně dalším dětem, rozvíjet svůj vztah s manželem....Věřím, že to není jednoduché. Proto když budete potřebovat pomoc či radu, můžete se obrátit na psychologa či psycholožku. Přeji Vám i vašim blízkým vše dobré.

    MUDr. Petra Vahalíková
    https://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Dobrý den,
    již delší dobu (pár měsíců) mám potíže s nezvládáním emocí.
    Poslední dobou mě rozhodí skoro každá maličkost bez rozdílu důležitosti. V návalu emocí způsobených různými i drobnými událostmi se dostávám do stavu, kdy se přestanu ovládat a dostaví se smutek, brek, deprese a někdy i agrese vůči blízké osobě. V tomto stavu nedokáži přemýšlet racionálně a ovládat svoje emoce a chování někdy si i vybíjím agresi na věcech, které jsou aktuálně v dosahu (polštáře, peřiny,...). Z tohoto stavu se dostávám až po nějaké chvíli po uklidnění a v tu chvíli se dostaví lítost nad předchozím neovladatelném chování. Minulý rok v mém životě byl plný změn a těžkých chvil, které se na tomto stavu jistě velkou mírou podepsaly. V současné chvíli cítím stres všude kolem sebe a i v běžných denních situacích a velmi silně na mě doléhá a tím dělá z běžných denních situací velké překážky, které musím každodenně obtížně překonávat. Rovněž se potýkám dlouhodobě se sníženou imunitou, která mě také velmi oslabuje.
    Děkuji za Vaši odpověď
    Sandra, 17 let

    18. ledna 08:45

    Dobrý den Sandro,
    je pochopitelné, že když jste ve stresu, Vaše imunita je snížena. Organismus je totiž zaměstnán stresem a snižují se jeho imunitní reakce. Máte život před sebou a hodně můžete ve svém životě ovlivnit, proto oceňuji, že nenecháváte věci jen tak běžet, ale chcete sama se sebou pracovat a toužíte po změně. Člověk má rovinu tělesnou, psychickou a duchovní. V tělesné oblasti může se zvládáním emocí pomoci pravidelná tělesná aktivita. K uvolnění vede např. plavání, procházky. V rovině psychické lze využít možnost psychoterapie. Člověk se při ní např. učí vyjadřovat své pocity, emoce, zpracovávat náročné události, které dříve vstoupily do jeho života a stále jej zatěžují, atd. V duchovní dimenzi člověka jde o orientaci a zaměření se k hodnotám, o hledání smyslu života. Smysluplnost je v lidském životě zdrojem síly a pomáhá při zvládání životních těžkostí. Proto lidé, kteří směřují k přesažným hodnotám, mají větší naději a nepropadají trudnomyslnosti.
    Více se těmto třem rovinám člověka věnuje Jaro Křivohlavý ve své knize Jak zvládat deprese. Můžete vyhledat také psycholožku poblíž místa bydliště.
    Přeji vše dobré.

    MUDr. Petra Vahalíková
    https://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Dobrý den, prosím o radu, nevím na koho se obrátit, zůstala jsem po 33 letech manželství sama, manžel si našel druhou a dcery se přiklonily na tatinkovu stranu, jsem už 2 roky sama, skončila jsem na antidepresivech, ale nejhorší spíš pro mě je vztah na pracovišti s kolegyní, poslední dobou dělám kopance a jsem hrozně nespokojená. Kolegyně mě hrozně vytáčí řečima že někdo bere víc peněz za stejnou práci, přitom jsem o 10 let starší než ona, ano je mladší, je pružnější, líp jí to pálí, a rozhodně neprožila takovou hrůzu jako já, když potřebuji podat pomocnou ruku, tak mi řekne že to musím nastudovat, nikdy neupozorní na žádné novinky, ale spíš si ještě rýpne. Mrzí mě to a přemýšlím o změně práce, ale mám strach, protože jsem úplně sama, abych vůbec našla nějakou práci v mém věku už o takové lidi jako jsem já není zájem, bude mi 54let. Pořád doma jenom brečím a opravdu nerada chodím do práce. Vím že to vypadá že chci aby mě vodila za ručičku, ale mě by úplně stačilo, kdyby mě přece jenom trochu nakopla, ale já od ní dostávám pořádné kopance. Děkuji za opověď

    18. ledna 08:39

    Dobrý den,
    je těžké situaci, o které píšete, řešit přes mail. Doporučila bych Vám proto navštívit psychologickou poradnu poblíž místa bydliště. Budete tak mít možnost zahlédnout lépe souvislosti, o kterých píšete, a společně s psychologem můžete hledat odpovědi na Vaše otázky. Na kontakt na psychologa se můžete informovat také u svého lékaře, který Vám předepisuje antidepresiva.

    MUDr. Petra Vahalíková
    https://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Dobrý den ,
    jsem holka z Ostravy a mam 24 let. Už přes rok rok se snažím vyrovnat stim, že můj bývalý přítel se už nechce ke mě vrátit. Je to složitější. Jsme od sebe dva roky, porad se nedokážu s tím vyrovnat . Jsme naladova, ztracena v zivote. Chtěla bych se zeptat, na koho se mužů obrátit smým problémem ? Mam pocit, že sama to nedokážu a chci to změnit a sama sebe,hlavně jak se někdy strasne chovám ke svému okolí.

    Děkuji Lucka

    L-cervenkova
    17. ledna 12:13

    Dobry den,
    je hezké, že chcete měnit sebe a na sobě pracovat :) Kontakt na psycholožku/psychologa v Ostravě najdete na netu. Pokud je pro Vás důležitá finanční stránka, zeptejte se hned při sjednání schůzky s psychologem, zda psycholog pracuje na pojišťovnu, tedy bezplatně, nebo zda se jednotlivá sezení platí.

    MUDr. Petra Vahalíková
    https://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Vážená pani Váhalíkková jsem se svím manželem už 30 let je to mamanek a hrozne bezohledný člověk chová se ke mě hrozně upřednostnuje jenom sebe a jinak nikoho neuznává.Nemohu od něj odejít protože je už 4 roky po mozkové mrtvici a v dusletku toho má epilepsii.JAK SE MÁM OBRNIT PROTI PSYCHICKÉMU TÝRÁNÍ.

    17. ledna 12:06

    Dobrý den,
    projevy chování manžela, o kterých píšete,mohou souviset také s jeho tělesným onemocněním. Pokud je součástí jeho projevů např. neklid, slovní agrese, podrážděnost, můžete situaci probrat s obvodním lékařem, případně psychiatrem. Nastavení medikace může vést ke zmírnění těchto projevů. Je hezké, že se manželovi snažíte pomáhat.

    MUDr. Petra Vahalíková
    https://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Chtěla bych se zeptat, dneska jsem dostala první menstruaci. Je normální, že mi stačí pouze jedna až dvě vložky na den?

    15. ledna 21:15

    Dobrý den,
    to, co popisujete může být zcela v pořádku, nemusíte se bát. Silnější, pravidelnější menstruace bývá až v průběhu dalších cyklů, měsíců, let... kdy se tak nějak ustálí a Vy budete vědět, jaký charakter asi bude mít.

    S pozdravem Marta Kozelská, DiS.
    https://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Zitra mam dostat menstruaci.Od stredy beru prasky na oddaleni ted jsem zacala krvacet.Kdy prestanu mam jet o vikendu na romanticky vikend

    vevericka.danielova
    15. ledna 21:11

    Dobrý den,
    asi už máte svůj "problém" vyřešený, pokud se jednalo o tento víkend...
    Přesto Vám chci odpovědět, že léky na oddálení menstruace se obvykle berou 2 -3 dny před plánovanou menstruací a i když můžete nějaký účinek očekávat, je možné, že Vaše tělo zareaguje jinak / menstruace se třeba dostaví dříve - později než plánujete / . Vzhledem k tomu, pominu - li nežádoucí působení na Váš organismus / které je prokazatelné vždy, zasahujeme - li léky do fyziologicky fungujícího těla /, bych raději volila cestu změny data víkendu, který si chcete užít tak, jak popisujete.

    Mějte se hezky!
    Marta Kozelská, DiS.
    https://www.dlanzivotu.cz/kontakt