Holky v nesnázích: Petra Vahalíková

Holky v nesnázích

Petra Vahalíková
Petra Vahalíková

Radí Petra Vahalíková, poradkyně, absolventka výcviku v rodinné terapii, a její kolegyně ze společnosti Dlaň životu. Podpoří vás v řešení náročné životní situace. Při své práci uplatňují zkušenosti z oblasti sociální práce, mezilidských vztahů a terapie.

Položit svůj dotaz »
  • Dobrý den, není mi ještě 15 a do ted jsem neměla měsíčky, můžu být i přes to těhotná? Bála jsem se a dělala jsem si těhotenský test a byl pozitivní, musím mu věřit, a nebo je to náhoda? prosím poradte, nevím co mám dělat k doktorce mě nikdo nedostane...

    janeckova.sarka23
    23. března 11:46

    Ahoj,
    píšeš, že jsi zatím neměla menstruaci, ale máš pozitivní těhotenský test. Chápu Tvoje obavy, asi jsi vystrašená, co se děje..?
    Víš, návštěva gynekologa by byla opravdu na místě, i když se Ti tam​​ nechce. Podle toho, co Ti řekne, můžeme hledat další řešení. Taky by bylo fajn vědět o Tobě, Tvojí rodině, současném životě, více. Myslíš, že by to šlo? Buď znovu takto nebo přímo do poradny Cesta těhotenstvím / poradna@dlanzivotu.cz, tel.: 605 32 92 32 /, kde jsou otevření pro pomoc v situacích, jakou popisuješ.

    Moc držím palce! A budu ráda, jestli se ještě ozveš...

    Marta Kozelská, Dis.
    https://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Dobrý den,

    Mám problém s novým vztahem. Vše to začalo před 2 lety, kdy jsem chodila se svým teď už expřítelem (22let). On má staršího bratra (26let a mně je 19) se kterým mě seznámil a už od prvního pohledu byla mezi námi silná chemii, pohledy, flirtování, narážky. S mým ex jsme se rozešli v listopadu. Jenže jednou jsem se rozhodla, že napíšu tomu staršímu, protože mi velice chyběla jeho přítomnost. Slovo dalo slovo a hned druhý den jsme spolu vyrazili na víno, kde se projevila naše vzájemná přitažlivost a začali jsme spolu chodit. Dva měsíce jsme se scházeli po taji, protože jsme nechtěli aby se o nás můj ex dozvěděl, bohužel oba bydlí ještě u rodičů, ale 26let se chystá stavět. Před měsícem se náš vztah provalil protože já u nich doma ztratila náušnici a můj ex ji paradoxně našel a vše si dal dohromady. Teď celý problém. Ex se přestal se svým bratrem bavit a mně psal sms typu chybíš mi, miluji tě, neodpustím vám to a tak. Jednou když jsem to nevydržela napsala jsem mu ať toho nechá a vylezlo z něho že bere antidepresiva a že tyhle sms píše jen když se ještě napije alkoholu na ně. Tohle jsme museli vážný začít řešit s mým přítelem (starším),protože potřebujeme aby můj ex dodělal maturitu tenhle rok. Můj přítel mě miluje a nechce o mě přijít, rozhodně se nechceme rozejít. Teď neměl 5 let žádnou přítelkyni kvůli spoustě práce a já jsem první holka do které se dokázal zamilovat a otevřít se mi. Dohodli jsme se, že memu ex řekne, že jsme se dohodli, že to ukončíme, ale doopravdy jsme stále spolu. On doopravdy přestal brát Lexaurin a začal se i chovat normálně. Děláme to jen kvůli jeho maturitě.

    Vás se ptám, máme někdy šanci na normální vztah? Jak říct mému ex, že jsme stále spolu nebo ze jsme náš vztah obnovili, aby pochopil, že se máme rádi a neděláme mu to schválně? Nevíme, jak dál až udělá maturitu. Chceme jen aby náš vztah akceptoval a smířil se s tím a nebylo takové dusno v rodině. Jeho táta nám to přeje jen jeho mamka je na straně mého ex.

    18. března 14:02

    Dobrý den,
    asi rozumím "kolotoči" do kterého jste se dostali. Myslím, že na Vašeho bývalého partnera může být docela náročná představa Vás s jiným mužem, navíc bratrem, tak brzy po Vašem rozchodu, i když byste měli mít každý svůj život ve svobodě.
    Nevím, jestli je správné řešení bratrovi Vašeho partnera lhát nebo ho nechat, aby Vás vydíral užíváním antidepresiv s alkoholem. Není možné, aby jste se všichni tři, popř. i s rodiči sešli a hledali nějaké řešení? Nebo ho třeba jen zbytečně nedráždili ve vašem společném štěstí s partnerem? Můžete zkusit také rady odborníka - psychologa, vztahového poradce...

    S pozdravem Marta Kozelská, Dis.
    https://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Chtěla bych jít s klukem na 50 odstínů temnoty ale není mi 15 dá se nějak zařídit aby mě tam pustili? PS. Mám 4ky

    18. března 13:35

    Ahoj,
    víš, myslím si, že pokud je film nepřístupný, má to nějaký důvod. A pokud je to tak i v tomhle světě, kdy se hranice velmi posunují dopředu / myslím tím ty věkové /, je o důvod víc, proč nehledat řešení, jak se do kina dostat, ale spíše se zaobírat myšlenkou na jiný program. Věř mi, v některých věcech není kam spěchat!!!

    Měj se hezky!

    Marta Kozelská, DiS.
    https://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Dobry den,nevim si rady s jedním mužem.Zjistila jsem ze je hodně stydlivy,kolikrát mi ani nenapíše protože neví co ,tak se mu ozvu já s tím že nepíše ze neví co a on mi to jen potvrdi.Moc to řeší ,říkala jsem mu ať je v pohode a neřeší takové detaily,co mi odepise a tak domlouvali jsme se už nekolikrat ze se potkáme osobně ale mám z něj pořád pocit ze se bojí,stydi, že udělá něco blbě, řekne něco špatně a tak .Rada bych ho viděla ale nevím jak ho přesvědčit a naznačit mu ze se nemusí bát ze nic nezkazi že bude všechno v pořádku jak mám jednat s takovym clovekem který se stydí boji se a neveri si jít se mnou někam osobně vypada to ze by chtěl ale to stydeni je silnejsi než on jak mu pomoct a naznačit ze bude vše v pořádku a naše setkání proběhne bez problémů ?Nevím jak už na něj ,zkousim různé metody a stále nic....moc děkuji za odpověď a radu přeji hezký den.

    13. března 22:10

    Dobrý den,
    přemýšlím, co bych Vám poradila více, než jak sama píšete...
    Napadá mě, že někdy může stydlivost souviset s velmi malým sebevědomím. Někdy si s tím člověk poradí sám, jindy je potřeba rada a pomoc odborníka. Ve Vašem případě, respektive v případě "Vašeho" muže, by asi návštěva někoho, kdo se lépe vyzná v lidské duši a v jejích zraněních byla na místě. Mám ale pocit, že nebude možné ho tam dostat. V tom případě nezbývá, než trpělivost nebo výdrž ve zkoušce, zda ho Vaše odmlčení nevyburcuje k akci.
    Záleží na Vás, jak dlouho dokážete čekat...

    Mějte se hezky!

    Marta Kozelská, DiS.
    https://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Dobrý den je mi 25 let můj problém je ve mě do dnes lituji ze jsem se ne vyučila bylo mě 16 pubertacka chytla jsem se party co jen to chodilo za skolu a me to stahlo k ty partě ze jsem ne udelala skolu byla jsem hloupá a do dnes toho lituji ale me už se nechtelo dal chodit do školy spis jsem na to srala tak jsem od 18 začala pracovat první prace byla na lince tři směny provoz operatorka strašně me to bavilo 2 roky jsem tam dělala pak jsem sla na operaci s kolenem 3 mesice doma v praci me dali vypoved po ukončení neschopenky nasly si misto me nikoho jineho ..tak jsem schanela dál a strašně těžko se mi schánelo ze vzdělání základní a pres to jsem nechtěla jít do školy a vyučit už jen tomu ze si myslim ze bych to ne udelala ze by jsem zas na razila na lidi ktery by me dotoho stahly a když už jsem si vydělávala peníze tak už vůbec se mi nechtělo do školy ..a dnes jsem ne šťastná stoho ze dělám co me nebaví kdybych se vyučila ne dělala bych ve fabrice člověk lituje ale já prostě neumím udělat krok spíš se bojím jak by to dopadlo
    Taky jsem často nemocná ze kvůli tomu stracim vše jako třeba práci a pak zas je to dokola hledat nevím co mám dělat

    13. března 22:03

    Dobrý den,
    je mi sympatické Vaše upřímné vyznání, že nebylo příliš moudré nedodělat školu. Je sice pravdou, že některé věci nejdou vzít zpátky, ale co se týče vzdělání, určité možnosti jsou. Co třeba najít více odvahy a poohlédnout se alespoň po nějakých kurzech, kde byste se naučila konkrétní věci s určitým zaměřením..? Jistě existují také různé školy, které nabízí dálkové studium s ukončením výučním listem nebo maturitou. Stačí, když mrknete na internet.
    Co se týče Vašeho zdraví, je mi líto, že býváte často nemocná. Není možné dbát na nějaká preventivní opatření, změna životního stylu atd., aby Vás toto nemuselo více trápit?

    Přeji vše dobré!
    Marta Kozelská, DiS.
    https://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Dobry den ani nehledam radu ale chtela bych vedet vas nazor na argumenty meho pritele mame spolu 2letou dceru ja 25 pritel 27. Chtela bych pro malou za rok sourozence jenze pritel to zavrhl furt sem nedokazala pochopit proc je cas nebo k tomu ma jiny duvod a vypadlo z neho ze by zase brecelo a dalsi starost, omezil by se na cas nas sexualni zivot a takhle bych mohla pokracovat navic je mesic pryc a mesic doma vetsinu casu sem s malou ja. On ji nehlidal jeste ani jednou sam. Me to prijde hrozne sobecke kdyby slo o penize nebo neco takoveho v tomto pripade nas zajistuje dostatecne. Nevim jak mu vysvetlil ze nechci aby byla sama az bude dospela. On je z pocetne rodiny a nikdy nestradal aby se bal ze budou stradat dve deti nedokazu si to logicky vysvetlit dekuji za odpoved. Preji hezky den.

    13. března 21:50

    Dobrý den,
    ptáte se na můj názor...
    Musím s vámi souhlasit a připadne mi od Vás hezké, že nechcete, aby Vaše dcera vyrůstala a v budoucnu byla sama. Argumenty Vašeho partnera nejsou ani pro mne pochopitelné. Jistě, že jsou první dny - měsíce s novým děťátkem náročné, ale určitě to stojí za to, uvědomíme - li si, že je dar mít takovouto životní náplň s dětmi, i když nás to něco stojí.

    Moc Vám přeji, aby jste našli společnou řeč / třeba to jen chce ještě trochu času /a krásně fungovali jako rodina, co drží při sobě!

    Marta Kozelská, DiS.
    https://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Dobrý den. Je mi 43 let a nevím jak dál. Když mi bylo 11 let znásilnil mě vlastní bratr. Nikomu jsem to neřekla, uzavřela jsem to do sebe. Ve 13 letech mi řekli, že maminka má rakovinu a zemře. Když mi bylo 16 zemřela. Nikdo o tom se mnou nemluvil, táta měl co dělat sám se sebou a s bratrem jsme nevycházeli. Zase jsem to uzavřela do sebe. Táta s bratrem měli velké rozepře a bratr se odstěhoval k babičce. Babička se mnou přestala mluvit, že za to mohu já. Bylo to 14 dní po pohřbu maminky. Zůstala jsem sama. A ani žádní kamarádi. Nedokázala jsem chodit s vrstevníky bavit se do klubů, připadalo mi to jako ztráta času. A oni zase nechápali mě. Když mi bylo 23 let seznámila jsem se s prima klukem a zamilovala se. Po 1 1/2 roce jsme se vzali a narodil se nám syn. Po čtyřech letech druhý. Jsme spolu, stále se máme rádi. Před 5 lety jsem měla zdravotní problémy a byly z toho 3 operace během 1/2 roku. Mezi operacemi jsem se vždy vrátila do práce. Když jsem se vrátila po poslední operaci do zaměstnání, kde jsem pracovala 10 let, dostala jsem výpověď - ten den mi bylo 40 let. Po 3 měsících jsem si našla fajn práci. Před rokem se to v práci pokazilo. Kolega, který si hrál na kamaráda mě začal zle pomlouvat, aniž by k tomu měl nějaký důvod. Na můj dotaz proč, byla vždy jen jedna odpověď: bude si říkat co bude chtít. A já si přestala věřit. Všechno co jsem měla zavřené v sobě najednou vyplavalo. Mám pocit, že jsem úplně k ničemu. Nevím, kde najít ztracenou sebedůvěru a radost ze života. Hrozně se tím trápím. Manžel mi pomáhá jak může, ale nestačí to. Poradíte mi...?
    Děkuji DERA

    r.fettrova
    8. března 20:01

    Dobrý den,

    píšete o náročných souvislostech spojených s dospíváním v původní rodině. Do několika vět se nevejdou odpovědi na Vaše otázky, proto bych Vás ráda povzbudila k tomu, abyste vyhledala psychoterapeutickou pomoc poblíž místa bydliště. Kontakt na psychologa můžete vyhledat pomoci netu. Část psychoterapeutů pracuje na pojišťovnu, tedy zdarma, a jiní, kteří nemají smlouvu s pojišťovnou, pracují za přímou platbu. Je-li pro Vás finanční stránka důležitá, je vhodné se hned při objednání na první setkání na tuto skutečnost informovat. Psychoterapie Vám může pomoci vyrovnat se s minulostí a více porozumět sobě samé. Je hezké, že máte s manželem pevný vztah. Přeji Vám jen dobré.

    MUDr. Petra Vahalíková
    https://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Dobrý den,

    ráda bych Vás požádala o názor na problematickou situaci, ve které se nacházím.

    Můj přítel je v jádru dobrý a hodný člověk, vztah který máme, by nám mohl leckdo závidět, jsme partneři a zároveň nejlepší přátelé. Je ke mě otevřený a upřímný, řešíme každý problém který se naskytne, čehož si velmi vážím, protože můj bývalý přítel byl uzavřený a nebyla s ním o ničem řeč.. Jsme spolu přes rok, známe se roky tři. ( já 25let, přítel 26)
    Bohužel přítel má jistý problém. Když se napije vyhledává konflikty, tvrdí jak se s ním chce každý prát, i když to není vůbec pravda. Tohle však tvrdí, i když je střízlivý, že prý muži jen čekají na to, až se budou moct poprat.
    V minulosti, když jsme spolu ještě nechodili, chodil kvůli tomuto problému k psychologovi. Bohužel, jak je vidět, nepomohlo to. Psycholog mu tvrdil, že alkohol v každém probouzí záporné stránky, a proto by měl přestat úplně pít. Když jsme spolu sami a dáme si víno, žádné agresivní reakce na něm nepozoruji, ve společnosti je však vše jinak.
    Za dobu našeho vztahu se popral poprvé, byla jsem u toho, bála jsem se o jeho život, pak i o svůj, protože jsem se ho snažila bránit. Jsem přesvědčená, že kdybych tam nebyla, nemusel to přežít. Obávám se, že se jeho problémové chování vrací a může se to dít častěji. Nechápu, že inteligentní člověk, který má tolik kladných vlastností a přinesl mému životu hlubší smysl se dokáže chovat takto primitivně.
    Nechci se stresovat a nechci prožívat strach o milovaného člověka, kvůli jeho vlastní ,,hlouposti", nebo jak to nazvat? Myslíte si, že je nyní vhodné, aby začal navštěvovat opět odbornou pomoc nebo mám věřit jeho slibu, který mi nyní dal, že kvůli mě už pít nebude (a tím se eliminuje jeho "chuť se prát"), že mu za to stojím...
    Děkuji za Váš názor

    8. března 19:58

    Dobrý den,

    ptáte se mě na můj názor. Je dobře, že si otázky pokládáte dříve než máte s partnerem pevné závazky. Později už je ze vztahu stále těžší a těžší vystoupit. Psycholog, ke kterému Váš partner docházel měl pravdu, že cestou ven je plná abstinence od návykové látky. Proč partner neabstinuje, když mu jeho agresivní chování přináší další komplikace? Pokud je partner na alkoholu závislý, je dobré si uvědomit, že chorobná závislost, je vždy silnější než jakýkoli vztah. Potom není možné toho druhého napravit, polepšit. Je naivní se domnívat, že kvůli mně závislý člověk s pitím přestane. Výstižně se touto problematikou zabývá Heinz-Peter Róhr ve své knize Závislost.
    Určitě by bylo vhodné, kdyby k psychologovi partner nadále docházel. Psycholog tím, že má od věcí odstup, mu může pomoci ještě i jinak. Nebylo by možné, kdybyste docházeli na sezení společně? Věřím, že Váš přítel je skvělý člověk. Spousta závislých lidí jsou skvělí lidé, ale jejich pití komplikuje život jim samotným a také jejich blízkým. Přeji vše dobré a také to, ať najdete správné řešení.

    MUDr. Petra Vahalíková
    https://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Dekuji předem za odpověď. Prosím potřebuji poradit. Jsem 2 roky rozvedená, bydlím sama se sedmnáctiletým synem. Mám vztah, hodného chlapa ale bydlí 80 km daleko. Chceme spolu bydlet, ale nejde to. On nemá dost velky byt pro mě i mého syna a psa, ma menší dcerku 7let, na střídavou peci
    chtěli by jsme spolu moc byt, ale nevím, jak to udělat, abychom mohli bydlet společně jako rodina a ne kazdy zvlášť v jinem byte v jeho městě, musela bych opustit tady svou praci a všechno a jít tam za nim do jiného bytu, ze by jsme se aspoň vice vídali , ale stejně bychom spolu úplně nebydleli jako rodina. Tady bych nechala vse, co jsem si vybudovala, včetně přátel a postaveni v praci.. Miluji ho a chci s nim byt, ale mam i strach. Zvlášť, když bych musela mít v jeho městě jiny byt se svým synem a psem a neměli bychom společnou rodinu a domácnost.. On se za mnou kvůli male dceři odstěhovat nemuze..Děkuji za radu. Mila

    5. března 21:48

    Dobrý den,
    chápu Vaše obavy z nového začátku a zanechání za sebou toho, na co jste zvyklá. Na druhou stranu, nic nemusí být tak "horké", jak to vypadá. Jednak máte čas. Nic Vás nehoní, aby jste se rozhodla ihned. A navíc, nebo i právě proto, se mohou naskytnout ještě jiná řešení, která teď třeba nevidíte... Nejdůležitější jsou priority, které si s partnerem najdete a vezmete za své. Tak, aby "netrpěl" nikdo ze zúčastněných.

    Držím palce!
    Marta Kozelská, DiS.
    https://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Dobrý den mám problém se svým bývalým přítelem,je to problémovy a zlý člověk,mam strach mu svěřovat našeho syna protože pije a pravidelně kouří marihuanu,byla jsem několikrát na sociálce ,ale nic se neděje,psal mi denně i 30 vulgárních , nenávistných i rasistických sms,byla jsem s tím na policii žádný trest ale nedostal ,je pravda že to na chvíli přestalo a zdálo že se změnil po roce jsem mu tedy dala další šanci,ale po pár měsících se vše vrátilo tak jsem odešla navždy,ale v městě kde bydlí , bydlí i moje sestra a on ji dost obtěžuje píše ji hrozné věci a ona už má strach dokonce ji asi společně s jeho kamarády asi sledují protože často ví co dělá atd uz nevím co dál dělat,sestra z toho propadá depresím,prosim o radu! děkuji

    renatavanni (2)
    1. března 19:55

    Dobrý den,

    po přečtení Vašeho dotazu bych Vám doporučila obrátit se na Bílý kruh bezpečí, kde se specializují na problematiku domácího násilí. Když si do vyhledávače na netu zadáte Bílý kruh bezpečí, najdete kontakt poblíž místa Vašeho bydliště, bezplatná nonstop telefonická linka je 116 OO6. Poradí Vám, co by se dalo dělat. Cítíte li se ohrožena, obraťte se znovu na policii.
    Bylo by vhodné, aby i sestra využila nabízených kontaktů. Nebojte se se sestrou vyhledat pro sebe pomoc! Hezký den.

    MUDr. Petra Vahalíková
    https://www.dlanzivotu.cz/kontakt