Hlavní obsah

Chantal: Bojím se o syna! Má prasečí chřipku!

Foto: Tomáš Padevět

Chantal Poullain stále hledá svůj přístavFoto: Tomáš Padevět

Reklama

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Herečka a zpěvačka Chantal Poullain-Polívková si ve svém nabitém programu na nás udělala čas mezi přípravami křtu skvělého kalendáře Proměny 2010, který vydává na podporu nadace Archa Chantal. Radost z povedeného díla však kalí starost o syna, který se nakazil virem H1N1!

Článek

Když jsme se naposledy viděli, říkala jste, že váš syn Vladimír studuje v Kanadě a denně si voláte přes skype. Jak se teď má?

Ve škole v Montrealu se má velmi dobře, ale teď chytl chřipku H1N1 a já z toho mám starosti. Zdravotnictví tam je katastrofa, pokud nemáte miliony! On šel s teplotou 41 stupňů do nemocnice, tam čekal čtyři a půl hodiny. Pak mu dali kapačky. A zase čekal sedm hodin na lékaře. Poslali ho domů, že prý tenhle mladý organismus si s tím poradí! Jsem z toho rozčilená. Přes lékařku v Praze řešíme jeho léčbu tam… Až díky téhle zkušenosti „pusinkuju“ zdravotnictví tady v Čechách. Už je mu mnohem lépe.

Musí vám být bez něho přece jen poněkud smutno, že?

Velmi smutno, velmi. Ale zároveň, když cítím, že se mu tam vede, tak je to úžasný. Studuje intenzivní jazykovou školu ILSC – příprava na Cambridge. A přidal si k tomu kytaru a pantomimu. Psal mi, že se cítí Evropanem a těší se do Evropy a jak miluje Českou republiku!

Co kdyby se tam zamiloval a chtěl zůstat v Kanadě, stejně jako vy jste odešla z Francie do Čech…

Pro svého syna Vladimíra dýchám a miluju ho. Ale pro mě milovat znamená, aby on byl šťastnej. Jsem šťastná, když on je šťastnej. Je pak jedno, kde bude.

Máte dvě sestry, čemu se věnují?

Už mám, bohužel, jen jednu. Druhá před čtyřmi lety zemřela. Moje druhá sestra je sochařka.

Foto: Tomáš Padevět

Chantal se Zlatou AdamovskouFoto: Tomáš Padevět

Myslíte, že lidé tady tráví volný čas lépe, nebo spíš si umějí lépe žít Francouzi?

V tomto směru bych nechtěla někoho urazit, ale Francouzi se umějí víc radovat. Mám pocit, že tady je dost stres a tlak, ale já to chápu. Musím se občas vracet do Marseille, protože miluju tenhle přístav. Ten pocit – přicházím, odcházím. Tam je styl života jinej. Je tam moře, slunce, které vás více vedou k životní radosti. V Paříži už to je jinak, ale jižní Francii miluju a je moje.

Marseille je kosmopolitní město, velice živé, barevné… Váš tatínek měl dům ve starém přístavu. Jak jste tam trávila dospívání?

I když jsem nejprve studovala klášterní školu ve Švýcarsku, tak jsem byla hodně často za tátou v Marseille.

Reklama

Související témata:

Načítám