Hlavní obsah

Rodila jsem, když táta umíral!

Foto: shutterstock.com

Nejradostnější chvíle jsem prožila ve smutku

Někdy radostné události dokáže v mžiku narušit tragická zpráva. Své o tom ví i Naďa, která v den, kdy měla porodní termín, prožívala obrovský smutek. Jak to poznamenalo její porod, si můžete přečíst v následujícím příběhu. A jak jste rodila vy? Pojďte nám to povědět na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.

Článek

Byla jsem velmi šťastná, když jsem otěhotněla. Nemohli jsme se s manželem dočkat dne D. Prožívala jsem nejhezčí dny svého života. V osmém měsíci ale nastal zlom. Mého milovaného tatínka vzali do nemocnice, prý na operaci. Ještě jsem si dělala legraci, abych ho uklidnila (nebo spíš sebe), ať mi tam drží místo, že brzy přijdu rodit.

V den předpokládaného termínu porodu volali z nemocnice a oznámili mamince, že je táta mrtvý. Katastrofa, bolest... Brečela jsem a ptala se proč? Vše jsem dělala jako stroj, bez radosti. Na pohřeb jsem jít nemohla, lékař mě tam nepustil, a navíc jsem nastupovala právě do stejné nemocnice.

Znáte ty otázky při nástupu, že? Rodinné nemoci, úmrtí... No prostě jsem nic nezvládala a museli mi dát utišující léky. Dítko nechtělo na takový uplakaný svět a dávalo si na čas. Po dlouhých 10 hodinách a neskutečných bolestech se to podařilo. Měli jsme s manželem krásného zdravého syna, byť velmi, velmi uřvaného - po mamince.

Když se zdálo, že je po všem a muž odjel slavit, všimla si sestřička, že ze mě ještě něco teče. Odvezla mě zpět na sál a volala lékaře. Ten zas volal druhého doktora, ale to už jsem slyšela jen zdálky. Bylo mi všechno jedno, byla jsem mezi nebem a zemí. Čekala jsem, jestli si pro mě přijde táta, anebo jestli půjdu zpět na sál „bojovat“. Asi jsem bojovnice, přežila jsem. Táta by byl na mě pyšný.

Když synkovi byly dva roky, začal mi vyprávět mrazivý příběh, jak si s dědou tam nahoře hrál a chodil na procházky. Teď je mu už 10 let a je to ten nejhodnější kluk na světě a navíc se nám narodila i dceruška. Jen podotýkám, že u ní byl porod v pohodě, rychlý a bez problémů. Dcera je smějící se sluníčko, plná životního elánu. Kluk je zamlklý, ustrašený a lítostivý. Vím, že za to můžu já, doktoři mi to také řekli. Neměla jsem se tak stresovat... Druhým se to ale lehko mluví....

Všem vám, holky, přeji pohodové a klidné prožití těch krásných, nezapomenutelných chvil těhotenství a porodu.

Máte nějakou historku z porodního sálu? Jaké bylo rodit poprvé? Své příběhy si nenechte pro sebe a pošlete nám je na info@prozeny.cz. Máte možnost vyhrát 500 korun.

ynezorPumanzeSaNyknalC