Hlavní obsah

Seriálový Igor Chmela: Super táta!

Foto: archiv TV Prima

Igor Chmela v seriálu Zázraky života

Herec Igor Chmela je už v českých lékařských seriálech jako doma. Nejdříve to byla Ordinace, teď ho vídáme každé pondělí na TV Prima v Zázracích života. Jak si užívá jejich natáčení?  A co si myslí o seriálech? Chtěl být vždy hercem? Co považuje za největší fiasko ve své kariéře? To se dočtete v dnešním rozhovoru!

Článek

Igore, každé pondělí vás vídáme na televizní obrazovce v seriálu TV Prima Zázraky života. Vy jste kdysi řekl, že naprosto nechápete lidi, kteří se na seriály dívají. Proč?

Takhle že jsem to řekl? No to jsem si pěkně namazal schody! Myslím, že už jsem v životě řekl i mnohem větší pitomosti. Důvody, proč někdo sleduje seriály, jsou různé a pro některé z nich mám samozřejmě pochopení. Takže pokud mě citujete správně, beru to zpět.

Díval jste se vy sám v mládí na nějaký seriál?

Na Sandokana, samozřejmě, a uvízla mi v paměti epizoda Studna z 30 případů majora Zemana.

Vaše první větší role v seriálu byl doktor Karel Bílý v Ordinaci v růžové zahradě. Začali vás lidé na ulici poznávat?

Ano, lidé mě opravdu poznávali. Většinou to probíhalo tak, že adolescentní dívky se o mé osobě dohadovaly tak, že pokřikovaly: „To je ten… doktor… ale né, to je primář z Ordinace… ale houby, ředitel to je… Bělouš…“

Odrazila se popularita i na tom, že by o vás začaly mít ženy větší zájem?

Vůbec ne.

Jak si teď užíváte natáčení Zázraků života? Je v něčem jiné než ostatní?

Je příjemné, že jsem obklopen spoustou kolegů z divadla, které dobře znám. A navíc jsou to výborní herci. Při natáčení panuje skutečně dobrá nálada!

Chtěl jste být vždycky hercem?

Ne. Já chtěl být vždycky dobrým člověkem, pokud možno šťastným a alespoň částečně zaopatřeným.

Rodiče vám kariéru „komedianta“ nerozmlouvali?

Rozmlouvali, ale protože jsem se rozhodl být „komediantem“ až ve věku, kdy mě chtě nechtě museli považovat za dospělého, neměli nejmenší šanci.

Foto: archiv TV Prima

Seriálová postava dr. Marek Tichý

V Zázracích života ztvárňujete gynekologa Marka Tichého, kterému se právě zhroutil celý život. Zažil jste podobné chvíle i vy?

Ne tak docela, taky jsem se sice rozváděl, nebylo to hezké období mého života, ale neřekl bych, že se mi hroutil celý svět.

Teď jste ženatý podruhé. Poučil jste se z některých chyb z prvního svazku?

Moc rád bych řekl, že jsem se poučil, ale bojím se, že i kdybych si to upřímně myslel, nebude to pravda. Navíc poučení, které by z toho mělo plynout, je pouze pro mne. Čtenářky tohoto rozhovoru by určitě šťastnějším v manželství neučinilo. Jak se říká v Ostravě: „Každý si ten vagon uhlí musí nakopat sám.“

Jaké to pro vás bylo stát se otcem?

Krásné, krásné, krásné.

Jste doma tím hodnějším, nebo tím ráznějším?

Já jsem teď doma málo, protože hodně pracuji, takže když už doma jsem, tak se snažím být alespoň trochu hodný.

Jaké své vlastnosti nemáte rád?

Já se nemám rád často za kdejakou prkotinu, ale naštěstí si dokážu i rychle odpouštět. Nevím, jestli úplně odpovídám na otázku, ale odpověď zní, že se snažím žít v harmonii se sebou i okolím.

Baví vás více divadlo, seriál, nebo film?

Na prvním místě je asi divadlo, ale vždy záleží na tom, co děláte a s kým to děláte.

Podporuje manželka vaše filmové a seriálové snažení, nebo by byla radši, kdybyste setrval ryze na divadelních prknech?

Kdyby mě manželka nepodporovala, podřezávala by tím větev, kterou jako rodina obydlujeme. Pouze prací v divadle se dnes dokáže uživit málokterý herec. Tím nechci říct, že je to pouze otázka vydělávání peněz. Moje žena je milující a chápavá manželka a má radost vždy, když dostanu zajímavou nabídku na práci, ať je to v divadle, televizi nebo ve filmu.

Foto: nazabradli.cz

Jako Doc v dramatu Komplic

Máte stálé angažmá v Divadle Na Zábradlí. Kterou ze svých současných rolí máte nejraději?

Rád hraju Platonova, Komplice Doca, Freuda v Blanche a Marii, Dušana v Zázraku v černém domě. Například. Pořadí není určující, důležité je, že jsou to pěkné role v dobrých inscenacích.

Objevil jste se v několika scénkách v pořadu Na stojáka. Jaké to je – stoupnout si před dav dychtivých lidí a snažit se je rozesmát?

Bral jsem to trochu jako adrenalinovou záležitost, kterou jsem si chtěl vyzkoušet. Pochopitelně to není jednoduché rozesmát diváky, ale když se smíříte s faktem, že se můžete i pekelně ztrapnit, pak si můžete dovolit riskovat a pokusit se o něco, co možná připadá vtipné jen vám.

Dokonce jste zalovil i ve vodách moderátorských. Pokud se nepletu, moderoval jste nominační večery Českého lva. Troufl byste si na hlavní večer – třeba příští rok?

Já moderoval – nebo spíše spolumoderoval – hlavní večer! A právě proto bych si na to příští rok netroufl! Myslím, že by to mohlo být další fiasko v mé kariéře. Jako moderátor jsem se moc neosvědčil. Jaroslav Dušek to dělal výborně, obdivuji, s jakou noblesou moderuje Marek Eben a jak vtipný a hravý byl při moderování cen TýTý Karel Šíp. Ve srovnání s nimi se v mém případě o moderování mluvit nedá.

Vaší velkou vášní je kromě herectví i focení krabičkou od sirek, jestli se to takhle dá vůbec zjednodušit. Můžete nám zlehka vysvětlit, o co jde a jak to funguje?

Camera obscura – dírková komora je jednoduché optické zobrazovací zařízení ve tvaru uzavřené skříňky či prostoru. V jeho jedné stěně je malý otvor, který na protilehlé stěně vytváří obraz vnějšího prostoru. Moje obrázky jsou k vidění i na mých stránkách www.igorchmela.cz.

Co nejraději fotíte?

Teď momentálně naši rozrůstající se rodinu.

Na které ze svých vyfocených kousků jste nejpyšnější?

Ono se to ještě vytříbí. Obrázek, který se mi před měsícem zdál být výborný, mi dnes připadá špatný. Přesně podle přísloví „pýcha předchází pád“.

Jaký je váš největší sen, který byste si chtěl v životě splnit?

Já moc nesním. Mívám přání, která se někdy vyplní, někdy ne.

ynezorPumanzeSaNyknalC