Hlavní obsah

Naši sprostí andílci

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Někdy by tohle bylo nejlepší řešení

Prdkaprdkaprdkaprdka... prozpěvuje si Lucinka jasným hláskem během cesty autobusem. Ostatním cestujícím cukají koutky, matka je rudá a snaží se svého kučeravého andílka pokud možno nenápadně umlčet.

Článek

Ovšem k „prdce" si tahle maminka ještě může gratulovat. Mnozí rodiče si musí poradit se střelivem mnohem těžšího kalibru. Jak se zachovat, když na vás dítě bez varování vypálí „čau pí.o"? Máme raději dělat, že jsme ta slova přeslechli, nebo je důvod okamžitě svolat rodinnou radu a zahájit vyšetřování?

Nevinnost hříchu nečiní

To, že existují slova, která jsou jaksi jiná než všechna ostatní, děti většinou objeví okolo čtvrtého roku života. Nejčastěji je pochytí na hřišti, ve školce, nebo třeba od strejdy na rodinné oslavě. Když je dobrá zábava, kdo by si všímal, že někde pod stolem sedí mrňous, který nadšeně lapá každý nový výraz!

Ty nejmenší děti přitom často ani nevědí, co vlastně říkají. Stačí jim, že tahle slova bývají velmi zvukomalebná a není tedy divu, že je dítě chce otestovat! Pokud je navíc reakce dospělých zajímavá - ideální je pobavení, zděšení, naštvání a jiné emotivní projevy - dítě pozná, že trefilo do černého, a bude pochopitelně toužit si tenhle úspěch zopakovat.

Zasáhnout? Nezasáhnout?

„Když dospělý jednou nebo dvakrát zaslechne od dítěte neslušný výraz, je nejlepší dělat, jako by jej neslyšel," myslí si německý rodinný terapeut a autor řady i u nás úspěšných knih Jan-Uwe Rogge. Je to stejné jako s jakýmkoli jiným nežádoucím chováním - čím víc povyku se kolem něj nadělá, tím víc se upevní. Vida, na rodiče to nefunguje, řekne si zklamaně náš jazykový experimentátor a ztratí o svůj nový objev zájem.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Vtipy se zakázanými slůvky jsou stále stejné

Chuť zakázaného ovoce

Věk nevinnosti ale netrvá dlouho. Školkové děti už většinou moc dobře vědí, které výrazy jsou „ošklivé" a používají je právě proto. „Silácká slova děti fascinují, jsou pro ně prostředkem testování hranic, norem a hodnot," píše Jan-Uwe Rogge. „A je třeba říci, že je to z hlediska vývoje dětí normální."

Sprostá slova se ale stávají i nástrojem obrany nebo výsměchu. Dítě už si s nimi nehraje, ale jejich prostřednictvím projevuje svoji agresivitu, ventiluje vztek a zkouší, nakolik ovládá své okolí - podobně jako dospělí. Tady je role vychovatelů mimořádně důležitá. Dejte dítěti jednoznačně najevo, že urážet ostatní je nepřijatelné. Promluvte s ním o tom, že nadávky můžou druhým ublížit a bolí to stejně, jako když je třeba praští do nosu.

Volové, lamy a další zvěř

Volové a krávy, jakož i debilové a kreténi hned tak nevyhynou. Prokázal to průzkum slangu české mládeže mezi 12 a 16 lety, který před dvěma lety uskutečnil Ústav pro jazyk český ve spolupráci s agenturou Factum. Přestože se tato „klasika" (společně s tradičními výrazy z lidské anatomie) stále drží na předních místech obliby, prozradil průzkum i značnou lingvistickou vynalézavost našich dětí. Mezi celkem půvabné a barvité nadávky patří např. trapka, socka, mentál, tydýt, tupan, lemrouch, ciment či velmi rozšířená lama (přestože se představa tupého jihoamerického sudokopytníka vyloženě nabízí, původcem tohoto výrazu je anglické lamer = chromý). Stále důvěrnější kontakt dnešního žactva s angličtinou se ostatně projevuje vzrůstajícím (nejen jazykovým) sebevědomím: nejsou to žádní lůzři a neberou kdejaký šit, to vás spíš rovnou vyfakují.

ynezorPumanzeSaNyknalC