Článek
Mám několik takových „přírodních" zážitků, ale podotýkám, že nejsem žádná exhibicionistka, která pohoršuje lidi v parku nebo na toaletách. Nebudu tady vyjmenovávat všechny, ale nejvíce se mi vryl do paměti ten můj první.
Byl podzimní večer, s kamarádem jsme bezcílně jezdili autem po okolí a jen si povídali, když ho najednou napadlo, kousek od přehrady, že se zajedeme podívat na hvězdy, jak se zrcadlí na hladině. Zaparkovali jsme a vybaveni dekou jsme v naprosté tmě zapadli do přilehlého lesa a doufali, že cestu najdeme po paměti. Musím říct, že už to vyvolávalo určité vzrušení.
Nečekaně se to zvrtlo
Minuli jsme poschovávané rybáře a doufali, že najdeme kousek místa i pro sebe. Našli jsme a usadili se. Zřejmě „vinou" té romantiky si mě kamarád začal dobírat, že kdyby mě chtěl na takovém skrytém místě znásilnit, tak by mě ani zadumaní rybáři neobjevili. Popíchla jsem jej, že nemá šanci, což pro něj byl signál, že to musí zkusit. Jak jsme se tak různě přetahovali, zažehla se v nás vášeň a já na místo bránění se podlehla jeho dotekům. Detaily si nechám pro sebe, ale vím najisto, že tak tajuplně vzrušující „to" ještě nikdy nebylo. Už ten pocit, že kdyby se některý z těch rybářů hodlal projít nebo přestěhovat... a objevil by nás.
Nikdo o nás nikdy nevěděl
A pak ten tajuplný les za hlavou, ze kterého se ozývaly různé zvuky. Když bylo po všem, museli jsme se tomu zasmát. Rychle jsme si sbalili svršky a deku a raději co nejrychleji probloudili lesem zpět k autu. Něco podobného jsme si několikrát ještě zopakovali a rozhodně jsme si u toho nepřipadali jako zvrhlíci nebo někdo, kdo obtěžuje okolí. Myslím si, že o nás nikdy nikdo neměl ani tušení, že jsme si zrovna užívali. Takže můj názor je takový, proč ne, ovšem s určitými pravidly slušného vychování.
